Sokoli rozhýbali život ve městě

publikováno: 02.01.2018, rubrika: aktuální zprávy
Sokoli rozhýbali život ve městě

V roce 2017 jsme si připomněli 130 let od založení hranického Sokola,  letos – v roce 2018 si připomínáme 90. výročí od otevření tehdy nově postavené sokolovny v Hranicích. Hranický Sokol vznikl v roce 1887. Na ustavující schůzi 21. srpna 1887 byl prvním starostou zvolen Antonín Kunz. Jednota tehdy měla 62 členů – mužů. Z počátku neměli nic. Ani nářadí, ani prostory. Brzy Antonín Kunz z vlastních peněz nakoupil hrazdu, bradla, koně, kruhy, šplhadla, kužely, činky a  tyče. S prostory ale jednota bojovala dlouhé roky.

 

OBDOBÍ 1887 AŽ 1917

Cvičili, kde se dalo

Cvičilo se v soukromých prostorách, v  tělocvičnách všech hranických škol, na dvorcích, cvičilo se na louce v lázních v Teplicích nad Bečvou, na cvičišti na Střelnici. Potíže s  cvičebními prostory vyvolaly snahu vybudovat vlastní tělocvičnu, a proto založili v roce 1901 Družstvo ke zřízení tělocvičny Sokola.

Kromě prostných cvičení a cviků na nářadí pěstovali Sokoli také některé disciplíny lehké atletiky a jízdu na kole. V roce 1896 na krátkou dobu zkoušeli i  střelbu na terč. Neujal se ani šerm, ani jezdecký sport. V roce 1898 zavedli veslování na Bečvě, od roku 1913 provozovali řecko-římský zápas.

Pozvedli i kulturní život ve městě

Velké zásluhy měli také hraničtí Sokoli na pořádání kulturních akcí ve městě. Věnovali se hlavně ochotnickému divadlu, zásluhy měli také na zřízení veřejné čítárny v  Hranicích. Značnou pozornost věnovali i  vzdělávací činnosti. Pořádali večírky s přednáškami z oblasti literatury, historie, zdravotnictví, z cest po cizině. Pro dívky organizovali kurzy českého jazyka, hospodářství, vychovatelství a zdravovědy.

V roce 1892 uspořádal Sokol první sokolské šibřinky. Kromě toho pořádali také věnečky, lidové merendy, posvícenské zábavy, mikulášské zábavy, zábavy na rozloučenou s  branci, silvestrovské zábavy. Tyto akce byly velmi oblíbené a navíc byly zdrojem příjmů pro Družstvo na postavení sokolovny.

Slet přilákal tisíce lidí

První župní slet byl v Hranicích uspořádán na louce u Teplic nad Bečvou v roce 1893, což bylo vzpruhou pro jednotu.

Rok 1903 byl zásadní. Hranice byly vráceny českému lidu, a tak se slet středomoravské sokolské župy na louce v údolí Teplic nad Bečvou stal velkolepou manifestací sokolských jednot. Téměř všechna města východní Moravy poslala své zástupce a sokolského průvodu se účastnilo 6 tisíc lidí a na sletišti přihlíželo přehlídce 10 až 15 tisíc diváků. Při cvičení vystupovaly poprvé ženy a po sletě byl založen ženský odbor Sokola, který měl 50 členek a 6 dorostenek.

Období od roku 1903 do roku 1919 se neslo v duchu nezištné práce a nadšení pro sokolskou věc. Členská základna se rychle rozrůstala, v roce 1912 měla jednota už 206 členů. V tomto roce povolily školské úřady cvičení mládeže, a tak od roku 1913 chodilo do Sokola 70 chlapců a 50 dívek.

Nutno podotknout, že dlouho byl Sokol jedinou českou tělovýchovnou organizací v Hranicích. Potom byl ale v roce 1909 založen Orel a v roce 1912 Dělnická tělocvičná jednota Lasalle.

V roce 1911 se začíná konkrétněji hovořit o  stavbě Sokolovny, zvláště když František Šromota ve své závěti přislíbil Sokolu velkou zahradu.

V roce 1912 se ženy stávají podle změněných stanov rovnoprávnými členy jednoty a dostávají zastoupení ve výboru jednoty.

Vojákům dávali dárky

Aktivní činnost před válkou byla úplně zastavena mobilizací. Většina členů Sokola nastoupila vojenskou službu, tělocvična byla zabrána pro vojenské účely. Přesto dělali Sokoli, co mohli. Vojákům rozdávali na nádraží dárky, posílali balíčky na frontu.

V roce 1915 byla rozpuštěna Česká obec sokolská. Nastala přísná perzekuce Sokolů. První světová válka utlumila tělovýchovné a sportovní dění v Hranicích.

 

SOKOLI USILOVALI O STAVBU NOVÉ TĚLOCVIČNY

OBDOBÍ 1918 AŽ 1925

Po útlumu v činnosti Sokolů, který nastal v roce 1915, začalo v  roce 1918 politické uvolnění a opět se začala rozvíjet tělový- chova. Už na jaře roku 1918 zahajují opět své cvičení ženy. Začíná i ostatní činnost, cvičí se, konají se přednášky, slavnosti a obnoveno bylo tělocvičné nářadí.

Když je 28. října 1918 vyhlášena Československá republika, bylo sokolstvo první, které se postavilo do jejích služeb. Sokolská stráž měla službu na nádraží a  u budov vojenských ústavů. Za tuto práci dostala jednota od Ministerstva národní obrany dík a uznání. Koncem roku 1918 měla hranická sokolská jednota už 172 členů.

Pozemek na stavbu sokolovny

V roce 1919 zemřela Amalie Šromotová, vdova po prvním českém starostovi ve městě JUDr. Františku Šromotovi, která splnila přání zesnulého manžela a  odkázala Sokolu zahradu, na níž je sokolovna dnes postavena. Podmínkou bylo, že zahrada musí sloužit jako stavební místo pro sokolovnu.

V srpnu roku 1919 postihla Hranice povodeň, při které byla zaplavena i  sokolská zahrada. Způsobila škody a upozornila tak na to, že je pozemek v záplavové oblasti a že je nutné brát na tuto skutečnost při stavbě sokolovny zřetel. Bylo rozhodnuto, že sokolovna bude vybudována v zadní části sokolské zahrady, aby její umístění nevadilo případné stavbě zamýšleného kanálu Dunaj – Odra – Labe. Přední část zahrady pak měla být upravena jako cvičiště.

V roce 1920 už eviduje hranický Sokol 400 členů. Hranice se staly sídlem 11. okrsku Středomoravské župy Kratochvílovy a spojovaly celkem 10 jednot z okolí. Hranická jednota pořádala pravidelná každoroční veřejná cvičení a večerní akademie. Motivací pro pravidelné cvičení byly pražské slety, kterých se Sokol Hranice pravidelně se svými členy účastnil.

„Co to bylo přemýšlení, aby se pokaždé přineslo něco nového, čím by se upoutal zájem členů i hostů. Co bylo stráveno hodin v tělocvičně, než se všechno připravilo. Nebylo divu, že se někteří méně vytrvalí členové vzdalovali práci a že si náčelníci stěžovali na liknavost členstva. Přesto všechna vystoupení měla vysokou úroveň,“ popisuje situaci publikace „80 let organizované výchovy v Hranicích“.

Rok 1920 se nesl v duchu naděje na stavbu nové tělocvičny, protože Sokoli už měli pozemek. Neměli ale zatím peníze. Ke stavbě sokolovny je tlačily problémy s prostory ke cvičení – využívali nejrůznější prostory, např. tělocvičny místních škol, ale také tělocvičnu vojenských ústavů. Proto se ve prospěch nové sokolovny konají kurzy, hrají divadla, pořádají zábavy. Výtěžek z těchto akcí plní pokladnu Družstva pro výstavbu sokolovny. Přibývala sice korunka ke korunce, ale na stavbu sokolovny to pořád nestačilo. V roce 1920 měli na stavbu sokolovny pouhých 45 407 korun.

Zisky z kina v Radniční ulici

Velký posun v  naději na stavbu sokolovny přinesly dva významné momenty: Sokoli začali provozovat kino a dostali finanční dar od Václava Jonáše. Ale postupně.

Družstvu pro výstavbu sokolovny se podařilo rozjet finančně úspěšné kino. Od července 1920 začali promítat v Malcárkově kině v  dnešní Radniční ulici na základě prozatímní dohody s majitelem. Díky slušným ziskům z kina koupili dům, kde se promítalo, zřídili sokolské kino a  provedli přestavbu tohoto domu. Díky přestavbě vznikly v nové budově společenské místnosti a jeviště pro divadelní soubor, který každoročně sehrál řadu her. Sál také často pronajímali i jiným ochotnickým společnostem a velkým divadelním souborům. Prospěch z toho počinu měly celé Hranice, protože ve městě byl konečně slušný sál. Protože byl provoz kina finančně úspěšný, volalo se stále hlasitěji po stavbě sokolovny.

Milion od Václava Jonáše

Dalším důležitým okamžikem bylo, když dlouholetý předseda Družstva pro postavení tělocvičny a  současně starosta města, stavitel Václav Jonáš, ustanovil Družstvo univerzálním dědicem. Odkázal na stavbu sokolovny 1.000.000 korun.

V roce 1921 bylo v sokolské zahradě upraveno cvičiště. Vykáceny byly stromy, zrušeno brambořiště, zřízeny chodníky a vybudovány jednoduché šatny.

Jednota oslavuje každoročně 28. října založení naší republiky, připomíná všechny důležité a památné národní dny a nechybí při Kratochvílových a Logajových slavnostech. A  vítá 23. června 1924 na hranickém náměstí toho, který všemu sokolstvu umožnil jeho činnost, prezidenta Osvoboditele, Tomáše Garrigua Masaryka.

Návrh na stavbu sokolovny

V roce 1925 požádalo Družstvo pro výstavbu sokolovny o  zpracování plánů architekty Koláře – Rubyho, Pilce a  stavitele Vostřeze. Z  Prahy byl také pozván bratr Krásný, aby navrhl úpravu sokolské zahrady. Z předložených návrhů na stavbu zvítězil návrh Aloise Pilce z Přerova, který je také autorem hudebního pavilonu v parku a několika vilek v Teplicích nad Bečvou.

 

NOVÁ SOKOLOVNA V HRANICÍCH

OBDOBÍ 1926 AŽ 1928

Koncem roku 1926 byli požádáni členové Sokola, ale také finanční ústavy ve městě, město Hranice a další firmy o příspěvky nebo půjčky na stavbu nové sokolovny. Některé firmy byly požádány o darování stavebního materiálu. Členům Sokola byla stanovena povinnost odpracovat na stavbě 50 hodin. V této době měla hranická organizace Sokola už 375 členů.

Hned v lednu v roce 1927 rozhoduje členská schůze, že se ještě v témže roce začne se stavbou sokolovny. A tak když   v roce 1927 Sokoli slavili 40. výročí svého vzniku, položili 12. června 1927 základní kámen sokolovny. Snahou bylo otevřít sokolovnu v roce 10. výročí státní samostatnosti. Stavba pokračovala rychle, a tak mohla být 12. srpna 1928 sokolovna slavnostně otevřena.

Slavnost při otevření sokolovny

Slavnostní program k otevření sokolovny začal už 7. srpna divadelním představením bratří Mrštíků „Maryša.“ V předvečer otevření sokolovny dne 11. srpna byla uspořádána v sokolovně I. sokolská akademie všech složek – žactva, dorostenek, dorostenců, mužů i žen.

Dne 12. srpna se ubíral velký průvod od měšťanské školy, kde do té doby Sokoli cvičili, až k sokolovně. Šlo v něm 370 krojovaných osob a 250 lidí v občanském oděvu. Zástupce Družstva odevzdal starostovi Sokola novou budovu. Potom se konala slavnostní valná hromada. Zněly projevy, přibíhaly štafety z jednot II. okrsku, které přinášely pozdravy.

Návštěvnost: 5000 diváků

Odpoledne vyšel ještě mohutnější průvod z třídy 1. máje. Většina z 914 lidí byla v krojích. Na sokolském cvičišti se konalo veřejné cvičení s tímto programem: dorost prostná, dorostenky cvičily se stuhami, starší muži tyče, družstva nářadí, muži prostná, ženy s kužely. Vyvrcholením bylo působivé vystoupení všech složek. Na veřejné cvičení se přišlo podívat 5000 lidí z města a okolí. Slavnost byla ukončena veselicí.

Sokoli se ale zadlužili

Náklady na stavbu činily nakonec více, než byly odhady, a to 1.535.214 Kč. Původní sál tělocvičny měl 364 metrů čtverečních, jeviště 80 metrů čtverečních.

Po výstavbě sokolovny, vzhledem ke špatně odhadnutým nákladům a finančním možnostem Sokola, zůstalo velké břemeno dluhů, a to 740.000 Kč. Dalších 750.000 Kč dlužila jednota sokolská na kině a dalších budovách. Proto hned od začátku pronajímali sokolovnu pro akce jiných pořadatelů a také doufali, že budou mít zisky z hostinské činnosti při všech svých programech. V nové sokolovně byly obnoveny sokolské šibřinky, divadelní odbor byl rozšířen dětským divadlem s kašpárkovou družinou.

Poetický popis sokolovny

Ke slavnostnímu otevření sokolovny byla vydána v roce 1928 útlá publikace s programem slavností při otevření nové sokolovny. Obsahovala také stručné dějiny hranického Sokola. Publikace nesla název „Na paměť desátého výročí naší samostatnosti otevřena nová sokolovna v Hranicích“. Vyjímáme z ní popis budovy nové sokolovny:

Budova má pohodlné terasy, z nichž je rozkošný pohled do sousedních sadů Legií, na město Hranice i k západnímu věnci chlumů. Kolem dokola svěží zeleň zahrad a lesů a pár kroků před budovou vine se mitysově zelená Bečva oživená v létě četnými maňásky. A v slunci svítí těla plavců i dětí vyhřívajících se na rozpáleném nábřeží.

Ne, nemohlo se nalézti vhodnějšího a krásnějšího místa pro tuto budovu. Nezapomenutelní manželé Šromotovi, nezapomenutelný bratr stavitel Václav Jonáš mají v této krásné budově pomník pro věky. Z jejich blahovolných odkazů vyrostlo toto dílo, které po léta zůstane ozdobou našeho města. Celé to krásné okolí jako by vlídně přijalo do své náruče zdařilý projekt bratra architekta Pilce z Přerova. Sochařské práce provedl z ochoty Ladislav Vlodek, absolvent Umělecké průmyslové školy.

Z půdorysu je patrno, co vše je v přízemí tělocvičny umístěno a jaké rozměry má sál tělocvičný a vedlejší místnosti. V prvém patře vpředu jsou klubovní místnosti, balkon a v zadní části šatny, podobně jako v přízemí. Celá budova má ústřední topení, elektrické osvětlení, plyn, sprchy a vanové lázně z městského vodovodu. Stavbu prováděli bratři stavitelé Josef Vostřez a Valentin Kopecký z Hranic. Náklad na budovu a celé zařízení nepřekročí půldruhého milionu korun.

Tělocvična bude slavnostně otevřena a odevzdána svému účelu 12. srpna roku 1928, k této slavnosti do našeho krásného kraje zveme všechny přátele Sokolstva.

 

HRANICE ŽILY ŠIBŘINKAMI

OBDOBÍ 1929 AŽ 1937

Hraničtí sokoli se v roce 1928 dočkali vlastní sokolovny. Nakrku ale měli velké dluhy. Ty díky tehdejšímu starostovi Dr. Sajdlákovi a hospodáři jednoty St. Zejdy stále ubývaly. I díky tomu, že zdrojem příjmů bylo propůjčování sokolovny jiným organizátorům a také provozování pohostinství při různých programech.

Převažovala ale činnost tělocvičná. Všechny složky cvičily týdně po dvou hodinách. Začala se zavádět nová tělesná cvičení jako házená, odbíjená, stolní tenis, lyžování a lední hokej.

Největší akcí na sokolském cvičišti bylo župní veřejné cvičení 12. června 1932. Neobyčejným dojmem působil tehdy mohutný průvod cvičenců s prapory a dvěma hudebními sbory. Sokolské šiky zaplnily náměstí. Cvičení navštívilo 1870 platících osob kromě dorostu a žactva, kteří měli vstup volný.

Ke 100. výročí narození Miroslava Tyrše se v roce 1932 konala slavnost, kde vystoupili kromě sokolů i další tělovýchovné složky, vojenští akademici a školy.

Po dlouhé době byly obnoveny sokolské šibřinky, divadelní odbor se rozšířil o dětské divadlo    a o Kašpárkovu družinu.

Díky kronikám, které sepsal někdejší starosta Sokola Dr. Sajdák ve třicátých letech, existují přesné informace o stavebních úpravách sokolovny, cvičiště a okolí.

V roce 1932 byla u sokolovny pořízena nová železná brána s betonovými pilíři a vjezd do zahrady na západní straně.

V roce 1933 bylo nutné zvýšit plot kolem sokolské zahrady, protože při opravách byla zvýšena silnice. Zmenšeny byly také kruhové květinové záhony, aby se vytvořil větší prostor ke cvičení na trávníku. V sokolovně v tomto roce uspořádali sokoli 15 vlastních akcí, 24 čajů o páté          a čtyřiadvacetkrát zapůjčili sokolovnu jiným organizátorům na pořádání akcí.

V obdobném duchu, co se využívání sokolovny týká, se nesl i následující rok 1934. Novinkou bylo zřízení kluziště na cvičišti na přelomu roku 1933 a 1934. Pro děti se v roce 1934 zřídila prázdninová zotavovna v Novém Hrozenkově, kde mohlo téměř sto dětí trávit prázdniny.

Údržba budovy sokolovny pokračovala i v roce 1935. Zajímavostí je, že dveře u šaten, u jeviště a některých vchodů byly opatřeny samozavírači.

V roce 1936 bylo u cvičiště vysázeno 10 kusů stromů lípy a na sokolovně byl umístěn nápis Sokol.

V roce 1937 se konaly oslavy padesátiletého trvání jednoty sokolské. Vypukly 12. června večer velkolepou Benátskou nocí na řece Bečvě. Druhý den se konalo veřejné cvičení všech složek    z hranického okrsku. Oslavy pokračovaly spoustou akcí až do konce roku. Sokoli se účastnili sletů a několikrát se stali vítězi.

Dne 13. září 1937 postihly Hranicko povodně a voda zatopila sklepní místnosti v sokolovně do výše 2,5 metru. V roce 1937 měl Sokol 558 členů.

 

SOKOLOVNA V DOBĚ VÁLKY

OBDOBÍ 1938 AŽ 1945

Dvacet let mezi dvěma světovými válkami sehrávali sokoli v Hranicích významnou společenskou roli. Po bohatém období plodné sokolské práce byla činnost v roce 1939 pod vlivem politických událostí velmi oslabena.

Začátkem roku 1939 se sice cvičilo ve všech složkách, ale účast cvičenců nedosahovala úrovně roku 1938. Pak přišel 15. březen 1939. Sokolovna byla zabrána pro ubytování německého vojska a tělocvičná činnost ustala. Cvičit se začalo v polovině roku, byla uspořádána tělocvičná akademie a o prázdninách zřídili sokoli osadu pro žáky a dorost v Novém Hrozenkově, kde si prázdniny užívalo 117 dětí.

Když Němci napadli 1. září Polsko, tentýž den začali i v Hranicích zatýkat české občany a mezi nimi i členy jednoty sokolské. Ale i přes zatýkání a přes to, že sokolovnu využívali okupanti, vzrostly činnost jednoty a příliv nových členů, kteří si s narůstající surovostí německých okupantů uvědomovali sílu sokolské myšlenky. Gestapu neušlo, že se život v Sokole prohlubuje, že se sokolstvo stalo útočištěm posledních zbytků svobody, že spojuje český lid   a podporuje jej ve víře v návrat svobody. A tak byla 13. dubna 1941 činnost jednoty zastavena. Správcem sokolského majetku se stal vládní komisař Hranic Karel Kettner.

Sokoli ukryli čtyři sokolské prapory do městského muzea, kde přečkaly dobu nesvobody. Loutkové divadlo, které se skládalo ze 40 loutek, jeviště, garderoby a dalších věcí bylo předáno mateřské škole a uloženo na půdě obecné školy ve Wilsonově třídě. Bohužel zákopníci, kteří byli ve škole ubytováni na přelomu roku 1944 a 1945, skoro vše spálili, zůstalo jen 12 loutek   a několik rekvizit. Sokoli tehdy uschovali i další věci jako přikrývky a prostěradla z prázdninové osady, příbory, ubrusy, běhouny, černé sametové závěsy, kroniku, obrazy prezidentů, nádobí, knihovnu a další. Archiv, který zůstal v sokolovně, okupanti zničili.

Němci také otloukli nápis Sokol ve štítě budovy a odstranili dva sokolíky ze sloupků nad vchodem. V sokolovně pak pořádali pestré večery pro německou brannou moc – jak hlásaly plakáty.

Poprvé se česká veřejnost dostala v době okupace do sokolovny v prosinci 1942, kdy tam Beskydské divadlo hrálo divadelní hru Divotvorný klobouk. Místní s odporem konstatovali, že v předsálí nad krbem visí místo obrazu T. G. Masaryka obraz největšího zločince v dějinách – portrét Hitlera.

Po vytouženém osvobození v květnu 1945 se konala první schůze sokolů 25. května 1945. Konala se v sokolském kině, protože Němci při ústupu zničili secesní most přes řeku Bečvu    a na druhý břeh se bylo možné přesunout jen v loďkách, později převážel převozník obyvatele na prámu, než byla vybudována pontonová lávka.

Sokoli ustanovili očistnou komisi, která prošetřovala, zda se v době okupace chovali příslušníci sokolské jednoty podle odkazu Tyrše a Fügnera.

Když pak poprvé 8. května vstoupili do zubožené sokolovny, mnohým členům vyhrkly slzy při pohledu na škody, které způsobili okupanti. Vše zničili nebo ukradli. Za čtyři roky Němci napáchali škody ve výši 900 tisíc korun. Ale sokolové se pustili s vervou do práce a za dva roky dali sokolovnu do pořádku.