Co jste možná (ne)věděli o hranickém židovském hřbitově

publikováno: 02.11.2022, rubrika: informace pro návštěvníky
Co jste možná (ne)věděli o hranickém židovském hřbitově

Židovský hřbitov patří bezpochyby k řadě významných památek, které se v našem městě nacházejí. Dá se říct, že je místním kamenným muzeem.

Židovské hřbitovy na první pohled zaujmou svými nezvyklými tvary náhrobních kamenů a jejich rozmístěním na ploše, a jelikož se nápisy na náhrobcích výrazně odlišují od klasických „městských“ hřbitovů, zůstávají pro řadu občanů spíše záhadou.

Hranický židovský hřbitov je místo, které většina z nás míjí především při jízdě v autě. Ale kdy jste hřbitov naposledy navštívili? Víte třeba, že měl být již minimálně třikrát zrušen? Osud mu bohužel nepřál již od samého začátku a my si jeho minulost trochu přiblížíme.

Neznámé datum založení

Přesné datum založení hranického židovské hřbitova neboli „pohřební zahrady za městem“ není známo, ale lze se k němu přiblížit. Poprvé je zmiňován v privilegiu z roku 1637, které mimo jiné umožnilo hranickým židům nabývat další domy ve městě. Z toho vyplývá, že hřbitov byl již pravděpodobně v té době využíván, založen tedy mohl být o pár let dříve. Hřbitov byl umístěn blízko nedaleké Židovské ulice (dnešní Janáčkova ulice) tak, aby nepůsobil problémy „křesťanské majoritě“, jak se zmiňuje literatura.

Místo odpočinku pro široké okolí

Jelikož se v širokém okolí města Hranic (kromě nedalekého Lipníka nad Bečvou) nikde až do poslední třetiny 19. století nenacházel žádný další židovský hřbitov, byli zde pohřbíváni i nebožtíci z Potštátska, Novojičínska, Oderska, Vsetínska, Valašskomeziříčska a výjimečně také židé z dalších korunních zemí rakouské monarchie, kteří zemřeli přímo v Hranicích.

Morová epidemie a trn v oku křesťanské majoritě

S narůstajícím počtem obyvatel a rozšiřováním města severním a severovýchodním směrem se hřbitov posouval blíže k centru města. Podél hřbitova také od roku 1710 vedla zemská silnice a kolem ní byly postupně vybudovány nové „křesťanské domy“ včetně budovy gymnázia.

Až do objevení antibiotik bylo město často postihováno různými epidemiemi, jako jsou mor, cholera, tyfus nebo neštovice. V roce 1715, kdy město postihla další morová rána, bylo židovské obyvatelstvo ve velkém ohrožení. Tvrdilo se, že byl mor na Moravu zavlečen židovskými kožešníky z Polska.

Židovský hřbitov, který se najednou ocitl v centru rychle rostoucí ulice, se tak stal pověstným trnem oku křesťanské majoritě. Vše umocňoval ještě fakt, že se přímo naproti hřbitovu nacházel židovský špitál s karanténou pro všechny židovské obchodníky z Uher a Haliče, kteří městem třeba jen projížděli. Zajímavostí je, že pro zrušení hřbitova z hygienických důvodů byl i hranický národní buditel, lékař, malíř a historik Josef Heřman Agapit Gallaš.

 Odolání prvním pokusům o zničení

Od konce 19. století se hygienická problematika hřbitova stala součástí i nacionálních česko-německých sporů, které se do historie zapsaly pod označením „boj o ovládnutí hranické radnice“. Židovská obec úspěšně odolávala všem pokusům o demolici, a to i v roce 1922, kdy o první oficiální zrušení hřbitova z hygienických důvodů požádal i tehdejší starosta města, avšak neúspěšně. Temnější časy přichází s nacistickou okupací.

Nacistická okupace

Podruhé během 20. století hrozil židovskému hřbitovu zánik během nacistické okupace města. Hraničtí židé byli deportování do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů na východě. Následně měla být zničena i památka mrtvých. Plánované demolici hřbitova však zabránil konec války a porážka Německa. Hřbitov tak válku přežil takřka bez poškození. Po válce však hrstka hranických přeživších souvěrců neměla prostředky na řádné udržování hřbitova.

Málem byl se hřbitovem konec

Přestože byl hranický židovský hřbitov od roku 1963 památkově chráněn, po zániku židovské komunity v našem městě v 70. letech začal chátrat. Poslední pohřeb se zde odehrál v roce 1965. Během následujících let se hřbitov stává místem schůzek různých individuí, náhrobky byly poškozovány, ať už neudržovanou vegetací, nebo vandalstvím.

V roce 1984 město Hranice hřbitov odkoupilo a bylo rozhodnuto v přeměnu hřbitova na městský park. Avšak pod podmínkou zachování patnácti vybraných náhrobků a jejich zasazení do parkové úpravy. Na počátku listopadu 1989 byla zahájena plošná demolice. Po zničení téměř 70 procent plochy hřbitova byla přestavba hřbitova, díky zásahu Okresního střediska státní památkové péče o ochrany přírody v Olomouci, po dvou týdnech zastavena.

Obnova hřbitova

Po listopadu 1989 a po změně politického vedení města bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci židovského hřbitova, přestože bylo zničeno značné množství náhrobků a dokumentace původního vzhledu chyběla. Většina pomníků tak již nestojí na svém původním místě. Dnes je hřbitov smutným pomníkem tehdejší doby, ve které pragmatický úmysl získal přednost před ochranou více než 300 let staré historické památky. Zrekonstruovaný hřbitov byl opětovně otevřen 14. listopadu 1994.

Autorka textu: Mgr. Kateřina Valentová