František Ventura byl nositel zlaté olympijské medaile v parkuru na IX. letních olympijských hrách v Amsterodamu v roce 1928. Byl synem školního inspektora. Studoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, v roce 1915 však musel studia přerušit a byl mobilizován k rakousko-uherskému jezdectvu.
Přihlásil se k jezdectvu vznikající Československé armády a absolvoval Ústřední aktivační školu v Pardubicích a proslulou jezdeckou školu v Saumuru. V roce 1920 nastoupil do hranické vojenské akademie jako instruktor jízd akademiků pěchoty a nejednou předváděl své jezdecké umění na sportovních slavnostech ve městě i okolí.
Působení Františka Ventury v Hranicích ukončil roku 1921 tragický požár provizorních dřevěných stájí vojenského jezdeckého ústavu, kde uhořelo devadesát šest šlechtěných koní. Ústav byl zrušen a Ventura byl přeložen do Hodonína a poté do Pardubic, k nově vznikajícímu Jezdeckému učilišti. Ventura byl také členem reprezentačního družstva Československé republiky v letech 1924 až 1930. V roce 1928 na IX. olympijských letních hrách v Amsterodamu získal zlatou medaili v parkuru.
František byl za zisk zlaté medaile na olympijských hrách přijat T. G. Masarykem a byl povýšen do hodnosti kapitána. Po tomto úspěchu se věnoval organizátorské práci a výchově jezdců. V roce 1936 působil jako rozhodčí jezdeckých soutěží na olympijských hrách v Berlíně. Zaslouženého důchodu se bohužel nedočkal, roku 1948 byl vyhozen z armády se ztrátou hodnosti a rehabilitace v roce 1989 a navrácení hodnosti se již nedožil. František Ventura zemřel v roce 1969 v Praze.
