Proběhlá výstava: Petra Vlachynská – Tektonika plochy

Sochařka Petra Vlachynská studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze s důrazem na figurální sochařství jako výchozí moment další práce. V její tvorbě je důležitý kontakt s různými materiály, objevování jejich výtvarných možností a principů, důraz na proces. Opakovaně se vrací k tématům tělesnosti, křehkosti, pozornosti jak ve figurálních tak abstraktních objektech. Věnuje zakázkové i volné tvorbě do veřejného prostoru a architektury.

Ve své doktorské práci se zabývala uměleckými díly v Praze po roce 1989 a jejich vztahu k urbánnímu kontextu města. Umění ve veřejném prostoru je tématem kurátorských projektů, na kterých se podílela ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, architektonickým časopisem ERA21 nebo IPR Praha.

Společně s Janem Stolínem vede na pozici odborné asistentky na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci výtvarný ateliér zaměřený na nová média, site-specific art a tvorbu ve veřejném prostoru.

Petra Vlachynská – Tektonika plochy

Autorka, vizuální umělkyně Petra Vlachynská na aktuální výstavě pro sakrální prostor synagogy v Hranicích na Moravě rozvíjí témata a postupy, které se v její tvorbě objevují v opakovaně na předchozích výstavách, kdy se soustředí zejména na objektovou tvorbu. V této tvorbě obdobně jako její profesor z UMPRUM Kurt Gebauer, který se proslavil během normalizace atypickým používáním sochařských materiálů, tzv. měkkou plastikou, i Petra Vlachynská experimentuje a zkoumá neobvyklý sochařský materiál, z něhož vytváří série objektů. Jde o měkký molitan, který autorka vycházející formálně z geometrického minimalismu, tvaruje a vrství, namáčí  do  tónovaného parafínu. Mimo atypický materiál  má  důležitou roli také barevnost povrchu molitanových objektů a  drobná narušení výchozího tvaru či přímo křehkost jejich povrchu, který záměrně praská. Na  povrchu objektů se tak tu a tam vytváří záměrná drobná  struktura pavučin a  lomů. Na jedné straně jsou představeny objekty laděné do tmavě zelených tónů, kdy se barva jakoby  rozplývá po ploše molitanu, na straně druhé  objekty pracující s kontrastními tóny barev základního spektra. Aktuální výstava  mimo jiné rozvíjí téma  monochronní barevnosti, rytmu a plochy. Do výsledné podoby objektů se rovněž zásadně promítá proces  tvorby, autorka sama tak nechává prostor určité náhodě a improvizaci.

Výstavní expozice je komponována s empatií a určitou pokorou k místu, kdy některé části výstavy lze vnímat jako realizaci přímo „na míru“ výstavního prostoru. Reliéfní molitanové objekty simulující obraz jsou prezentovány na zdech, o zeď opřené případně instalováno na podlaze galerie.  Jedná se zejména o monumentální objekt evokující cestu umístěný před symbolické a posvátné centrum synagogy, jímž kdysi byl prostor, kde byla schránka na svitky Tóry tzv. Áron ha – kodeš. Tato svatá schránka byla umístěna u stěny orientované směrem k Izraeli, přesněji k Jeruzalému na vyvýšeném stupínku, nalézá se na podobném místě jako u křesťanských staveb oltář. Meditativní rozměr výstavy se spirituálním přesahem je více než zřejmý.

Autorka prostřednictvím výstavy nazvané Tektonika plochy také určitým způsobem podvědomě reflektuje specifika sakrálního prostoru spojeného s judaismem,  a je to právě důrazem na abstraktní vizuální slovník, který koresponduje s pojetím výzdoby vycházející z judaismu, kdy se v tomto posvátném prostoru mohla objevit pouze dekorativní či ornamentální výzdoba. Můžeme tak hovořit o vzpomínce či oživení tradice, která je v českém prostředí přítomna doslova na každém kroku, ale byla násilně potlačena totalitními režimy 20.století a následně vytěsněna ze života české společnosti.

Aktuální výstava Petry Vlachynské pro sakrální negalerijní prostor synagogy v Hranicích na Moravě je unikátní  právě i z tohoto důvodů lokace výstavy, kterou je možné vnímat v kontextu kurátorských přístupů, kdy dochází k „oživení“ či novému  využití  negalerijních, mnohdy sakrálních staveb za pomoci vizuálního umění. Dřívější spirituální zkušenost je nahrazena zážitkem estetickým.  Výstavy v synagoze v Hranicích na Moravě tak sekundárně odkazují k  mnohonárodnostnímu a multikonfesnímu / mnohonáboženskému  složení Rakousko – Uherské monarchie, symbolizujícímu multikulturní mix střední Evropy, ve které byl a je přirozenou součástí i židovský kulturní a náboženský okruh.

Výstavu uvedl Matouš Karel Zavadil a vystoupil hudebník Ivan Palacký.

Vernisáž výstavy se uskutečnila ve čtvrtek 6. října v 17 hodin v Galerii Synagoga.