Rok 1783 byl pro město důležitým mezníkem. Hranice se staly krajským městem, byly proraženy městské hradby a s novými stavbami se město začalo rozrůstat.
K rozvoji Hranic přispěla stavba císařské silnice a posléze i železnice. Na jaře roku 1847 byla vybudována hranická železniční stanice s šesti kolejemi, dvěma hradly a nádražní budovou. První osobní vlak projel na železniční trati z Lipníku nad Bečvou přes Hranice do Ostravy a Bohumína 1. května 1847. Hranice jakožto sídlo krajského úřadu měly v té době téměř 6 000 obyvatel (pro srovnání, Přerov měl tenkrát asi 4 500 a Ostrava necelé 2 000 obyvatel) a pro město se železniční trať stala příležitostí k poměrně značnému rozmachu při budování příjezdových cest, veřejného osvětlení a dalších souvisejících služeb.
O to větší ranou pro rozvoj Hranic se pak stala reforma krajského zřízení z roku 1850, v jejímž důsledku krajský úřad ve městě zanikl. Hranice usilovaly o zvrácení tohoto rozhodnutí a představitelé města argumentovali zejména stavbou vojenských výchovných ústavů. Ty se měly stát přínosem jak materiálním, tak i společenským. O statut krajského města ale nakonec bojovali Hraničané marně.
V roce 1850 se pak Hranice po reformě územní správy staly okresním městem a byly jím až do správní reformy v roce 1960. Konec okresního města přišel poměrně nečekaně. První informace o zrušení okresu Hranice dorazila v lednu 1960, a přitom ještě v prosinci 1959 se připravoval pětiletý plán rozvoje okresního školství.
