V letošním roce slaví Základní umělecká škola Hranice sto let od svého založení. Přinášíme vám náhled do její pestré historie a pozvání na blížící se výstavu, která kulaté jubileum oslaví.
Smetanovo výročí
Založení hudební školy v Hranicích inicioval Sbor pro oslavu 100. výročí narození Bedřicha Smetany, především jeden z jeho členů, odborný učitel Otakar Brdečka. Ten navštívil v Praze v roce 1923 hudebního skladatele a rektora pražské hudební konzervatoře Josefa Bohuslava Foerstera a požádal ho, aby mu doporučil vhodného absolventa konzervatoře, který by byl v Hranicích schopný vybudovat hudební školu. J. B. Foerster tehdy doporučil Františka Brože.
Škola dostala název Městská hudební škola Bedřicha Smetany a zápis se konal v prvních dnech září roku 1924. Přihlásilo se celkem 78 žáků, 28 na klavír a 50 na housle. Přijímací zkoušky ukázaly ubohou úroveň tehdejší hudební kultury. „Zmrzačené pohyby na stejné úrovni s teoretickým věděním. Skutečně, jediný žák nebyl na prostřední úrovni,“ píše v kronice školy Otakar Brdečka.
Bez vlastní budovy
Na počátku nebyly k dispozici vhodné místnosti ani pomůcky. Klavírní oddělení bylo provizorně zřízeno v horních částech Besedy (dnešní City Bar na Masarykově náměstí), kde v předsíni páchly sudy od piva. Klavír byl půjčený. Houslové oddělení bylo až na dnešním Školním náměstí, v budově dnešní Základní umělecké školy. Brzy se tam přestěhovalo také klavírní oddělení, a tak byla škola pohromadě.
Kvůli nedostatku učeben však bojovala s prostorem, neboť se o budovu musela dělit s obecnou školou, muzeem a knihovnou. Kvůli vzrůstajícímu počtu dětí na obecné škole uvolňovala některé učebny a putovala po různých místnostech školy. Učilo se dokonce i v tělocvičně. Nakonec hudební škola získává vlastní budovu v Židovské, dnes Janáčkově ulici v domě čp. 733, kterou dostala od města a ve které byla dříve židovská škola.
Nová oddělení a více učitelů
Zatímco v prvním školním roce se vyučovalo pouze hře na klavír a housle, od září roku 1925 přibylo oddělení pro violoncello a učilo se sólovému zpěvu. Později vzniklo oddělení pro kontrabas, žesťové dechové nástroje a klarinet. Škola už vlastnila tři klavíry. Pedagogický sbor rozšířil učitel houslí a absolvent pražské konzervatoře Karel Krejčí, klavírní oddělení doplnila vynikající sólistka Marta Brožová a sólový zpěv učila členka opery v Moravské Ostravě Anna Černíková-Stračovská.
Ředitel František Brož působil také jako sbormistr pěveckého sdružení Jurik a v roce 1926 založil žákovský orchestr, který měl dobrou úroveň a často vystupoval na veřejnosti.
První velké úspěchy
Na soutěži hudebních škol z celé republiky v roce 1928 získali hraničtí žáci první diplomy. V Opavě na studentských slavnostech dosáhl velkého úspěchu houslista Josef Gadas, pozdější koncertní mistr Ostravského rozhlasového orchestru a Ostravského symfonického orchestru.
První absolventské zkoušky proběhly na škole v roce 1929. Marta Tunysová a Rudolf Heider pak byli přijati na konzervatoř v Brně a František Černoch na konzervatoř v Praze. Po nich následovala řada absolventů, z nichž vyrostli profesionální i amatérští hudebníci.
Výstava Sto let uměleckého vzdělávání
Hranické muzeum k příležitosti tohoto kulatého výročí chystá výstavu „Sto let uměleckého vzdělávání“, která představí historické hudební nástroje, diplomy, dokumenty, ale také spoustu fotografií, taneční kostýmy či výtvarné práce.
Vernisáž proběhne ve čtvrtek 15. února v 17 hodin ve výstavní síni Stará radnice.
