V roce 2017 jsme si připomněli 130 let od založení hranického Sokola, letos – v roce 2018 si připomínáme 90. výročí od otevření tehdy nově postavené sokolovny v Hranicích. Hranický Sokol vznikl v roce 1887. Na ustavující schůzi 21. srpna 1887 byl prvním starostou zvolen Antonín Kunz. Jednota tehdy měla 62 členů – mužů. Z počátku neměli nic. Ani nářadí, ani prostory. Brzy Antonín Kunz z vlastních peněz nakoupil hrazdu, bradla, koně, kruhy, šplhadla, kužely, činky a tyče. S prostory ale jednota bojovala dlouhé roky.
OBDOBÍ 1887 AŽ 1917
Cvičili, kde se dalo
Cvičilo se v soukromých prostorách, v tělocvičnách všech hranických škol, na dvorcích, cvičilo se na louce v lázních v Teplicích nad Bečvou, na cvičišti na Střelnici. Potíže s cvičebními prostory vyvolaly snahu vybudovat vlastní tělocvičnu, a proto založili v roce 1901 Družstvo ke zřízení tělocvičny Sokola.
Kromě prostných cvičení a cviků na nářadí pěstovali Sokoli také některé disciplíny lehké atletiky a jízdu na kole. V roce 1896 na krátkou dobu zkoušeli i střelbu na terč. Neujal se ani šerm, ani jezdecký sport. V roce 1898 zavedli veslování na Bečvě, od roku 1913 provozovali řecko-římský zápas.
Pozvedli i kulturní život ve městě
Velké zásluhy měli také hraničtí Sokoli na pořádání kulturních akcí ve městě. Věnovali se hlavně ochotnickému divadlu, zásluhy měli také na zřízení veřejné čítárny v Hranicích. Značnou pozornost věnovali i vzdělávací činnosti. Pořádali večírky s přednáškami z oblasti literatury, historie, zdravotnictví, z cest po cizině. Pro dívky organizovali kurzy českého jazyka, hospodářství, vychovatelství a zdravovědy.
V roce 1892 uspořádal Sokol první sokolské šibřinky. Kromě toho pořádali také věnečky, lidové merendy, posvícenské zábavy, mikulášské zábavy, zábavy na rozloučenou s branci, silvestrovské zábavy. Tyto akce byly velmi oblíbené a navíc byly zdrojem příjmů pro Družstvo na postavení sokolovny.
Slet přilákal tisíce lidí
První župní slet byl v Hranicích uspořádán na louce u Teplic nad Bečvou v roce 1893, což bylo vzpruhou pro jednotu.
Rok 1903 byl zásadní. Hranice byly vráceny českému lidu, a tak se slet středomoravské sokolské župy na louce v údolí Teplic nad Bečvou stal velkolepou manifestací sokolských jednot. Téměř všechna města východní Moravy poslala své zástupce a sokolského průvodu se účastnilo 6 tisíc lidí a na sletišti přihlíželo přehlídce 10 až 15 tisíc diváků. Při cvičení vystupovaly poprvé ženy a po sletě byl založen ženský odbor Sokola, který měl 50 členek a 6 dorostenek.
Období od roku 1903 do roku 1919 se neslo v duchu nezištné práce a nadšení pro sokolskou věc. Členská základna se rychle rozrůstala, v roce 1912 měla jednota už 206 členů. V tomto roce povolily školské úřady cvičení mládeže, a tak od roku 1913 chodilo do Sokola 70 chlapců a 50 dívek.
Nutno podotknout, že dlouho byl Sokol jedinou českou tělovýchovnou organizací v Hranicích. Potom byl ale v roce 1909 založen Orel a v roce 1912 Dělnická tělocvičná jednota Lasalle.
V roce 1911 se začíná konkrétněji hovořit o stavbě Sokolovny, zvláště když František Šromota ve své závěti přislíbil Sokolu velkou zahradu.
V roce 1912 se ženy stávají podle změněných stanov rovnoprávnými členy jednoty a dostávají zastoupení ve výboru jednoty.
Vojákům dávali dárky
Aktivní činnost před válkou byla úplně zastavena mobilizací. Většina členů Sokola nastoupila vojenskou službu, tělocvična byla zabrána pro vojenské účely. Přesto dělali Sokoli, co mohli. Vojákům rozdávali na nádraží dárky, posílali balíčky na frontu.
V roce 1915 byla rozpuštěna Česká obec sokolská. Nastala přísná perzekuce Sokolů. První světová válka utlumila tělovýchovné a sportovní dění v Hranicích.
SOKOLI USILOVALI O STAVBU NOVÉ TĚLOCVIČNY
OBDOBÍ 1918 AŽ 1925
Po útlumu v činnosti Sokolů, který nastal v roce 1915, začalo v roce 1918 politické uvolnění a opět se začala rozvíjet tělový- chova. Už na jaře roku 1918 zahajují opět své cvičení ženy. Začíná i ostatní činnost, cvičí se, konají se přednášky, slavnosti a obnoveno bylo tělocvičné nářadí.
Když je 28. října 1918 vyhlášena Československá republika, bylo sokolstvo první, které se postavilo do jejích služeb. Sokolská stráž měla službu na nádraží a u budov vojenských ústavů. Za tuto práci dostala jednota od Ministerstva národní obrany dík a uznání. Koncem roku 1918 měla hranická sokolská jednota už 172 členů.
Pozemek na stavbu sokolovny
V roce 1919 zemřela Amalie Šromotová, vdova po prvním českém starostovi ve městě JUDr. Františku Šromotovi, která splnila přání zesnulého manžela a odkázala Sokolu zahradu, na níž je sokolovna dnes postavena. Podmínkou bylo, že zahrada musí sloužit jako stavební místo pro sokolovnu.
V srpnu roku 1919 postihla Hranice povodeň, při které byla zaplavena i sokolská zahrada. Způsobila škody a upozornila tak na to, že je pozemek v záplavové oblasti a že je nutné brát na tuto skutečnost při stavbě sokolovny zřetel. Bylo rozhodnuto, že sokolovna bude vybudována v zadní části sokolské zahrady, aby její umístění nevadilo případné stavbě zamýšleného kanálu Dunaj – Odra – Labe. Přední část zahrady pak měla být upravena jako cvičiště.
V roce 1920 už eviduje hranický Sokol 400 členů. Hranice se staly sídlem 11. okrsku Středomoravské župy Kratochvílovy a spojovaly celkem 10 jednot z okolí. Hranická jednota pořádala pravidelná každoroční veřejná cvičení a večerní akademie. Motivací pro pravidelné cvičení byly pražské slety, kterých se Sokol Hranice pravidelně se svými členy účastnil.
„Co to bylo přemýšlení, aby se pokaždé přineslo něco nového, čím by se upoutal zájem členů i hostů. Co bylo stráveno hodin v tělocvičně, než se všechno připravilo. Nebylo divu, že se někteří méně vytrvalí členové vzdalovali práci a že si náčelníci stěžovali na liknavost členstva. Přesto všechna vystoupení měla vysokou úroveň,“ popisuje situaci publikace „80 let organizované výchovy v Hranicích“.
Rok 1920 se nesl v duchu naděje na stavbu nové tělocvičny, protože Sokoli už měli pozemek. Neměli ale zatím peníze. Ke stavbě sokolovny je tlačily problémy s prostory ke cvičení – využívali nejrůznější prostory, např. tělocvičny místních škol, ale také tělocvičnu vojenských ústavů. Proto se ve prospěch nové sokolovny konají kurzy, hrají divadla, pořádají zábavy. Výtěžek z těchto akcí plní pokladnu Družstva pro výstavbu sokolovny. Přibývala sice korunka ke korunce, ale na stavbu sokolovny to pořád nestačilo. V roce 1920 měli na stavbu sokolovny pouhých 45 407 korun.
Zisky z kina v Radniční ulici
Velký posun v naději na stavbu sokolovny přinesly dva významné momenty: Sokoli začali provozovat kino a dostali finanční dar od Václava Jonáše. Ale postupně.
Družstvu pro výstavbu sokolovny se podařilo rozjet finančně úspěšné kino. Od července 1920 začali promítat v Malcárkově kině v dnešní Radniční ulici na základě prozatímní dohody s majitelem. Díky slušným ziskům z kina koupili dům, kde se promítalo, zřídili sokolské kino a provedli přestavbu tohoto domu. Díky přestavbě vznikly v nové budově společenské místnosti a jeviště pro divadelní soubor, který každoročně sehrál řadu her. Sál také často pronajímali i jiným ochotnickým společnostem a velkým divadelním souborům. Prospěch z toho počinu měly celé Hranice, protože ve městě byl konečně slušný sál. Protože byl provoz kina finančně úspěšný, volalo se stále hlasitěji po stavbě sokolovny.
Milion od Václava Jonáše
Dalším důležitým okamžikem bylo, když dlouholetý předseda Družstva pro postavení tělocvičny a současně starosta města, stavitel Václav Jonáš, ustanovil Družstvo univerzálním dědicem. Odkázal na stavbu sokolovny 1.000.000 korun.
V roce 1921 bylo v sokolské zahradě upraveno cvičiště. Vykáceny byly stromy, zrušeno brambořiště, zřízeny chodníky a vybudovány jednoduché šatny.
Jednota oslavuje každoročně 28. října založení naší republiky, připomíná všechny důležité a památné národní dny a nechybí při Kratochvílových a Logajových slavnostech. A vítá 23. června 1924 na hranickém náměstí toho, který všemu sokolstvu umožnil jeho činnost, prezidenta Osvoboditele, Tomáše Garrigua Masaryka.
Návrh na stavbu sokolovny
V roce 1925 požádalo Družstvo pro výstavbu sokolovny o zpracování plánů architekty Koláře – Rubyho, Pilce a stavitele Vostřeze. Z Prahy byl také pozván bratr Krásný, aby navrhl úpravu sokolské zahrady. Z předložených návrhů na stavbu zvítězil návrh Aloise Pilce z Přerova, který je také autorem hudebního pavilonu v parku a několika vilek v Teplicích nad Bečvou.
NOVÁ SOKOLOVNA V HRANICÍCH
OBDOBÍ 1926 AŽ 1928
Koncem roku 1926 byli požádáni členové Sokola, ale také finanční ústavy ve městě, město Hranice a další firmy o příspěvky nebo půjčky na stavbu nové sokolovny. Některé firmy byly požádány o darování stavebního materiálu. Členům Sokola byla stanovena povinnost odpracovat na stavbě 50 hodin. V této době měla hranická organizace Sokola už 375 členů.
Hned v lednu v roce 1927 rozhoduje členská schůze, že se ještě v témže roce začne se stavbou sokolovny. A tak když v roce 1927 Sokoli slavili 40. výročí svého vzniku, položili 12. června 1927 základní kámen sokolovny. Snahou bylo otevřít sokolovnu v roce 10. výročí státní samostatnosti. Stavba pokračovala rychle, a tak mohla být 12. srpna 1928 sokolovna slavnostně otevřena.
Slavnost při otevření sokolovny
Slavnostní program k otevření sokolovny začal už 7. srpna divadelním představením bratří Mrštíků „Maryša.“ V předvečer otevření sokolovny dne 11. srpna byla uspořádána v sokolovně I. sokolská akademie všech složek – žactva, dorostenek, dorostenců, mužů i žen.
Dne 12. srpna se ubíral velký průvod od měšťanské školy, kde do té doby Sokoli cvičili, až k sokolovně. Šlo v něm 370 krojovaných osob a 250 lidí v občanském oděvu. Zástupce Družstva odevzdal starostovi Sokola novou budovu. Potom se konala slavnostní valná hromada. Zněly projevy, přibíhaly štafety z jednot II. okrsku, které přinášely pozdravy.
Návštěvnost: 5000 diváků
Odpoledne vyšel ještě mohutnější průvod z třídy 1. máje. Většina z 914 lidí byla v krojích. Na sokolském cvičišti se konalo veřejné cvičení s tímto programem: dorost prostná, dorostenky cvičily se stuhami, starší muži tyče, družstva nářadí, muži prostná, ženy s kužely. Vyvrcholením bylo působivé vystoupení všech složek. Na veřejné cvičení se přišlo podívat 5000 lidí z města a okolí. Slavnost byla ukončena veselicí.
Sokoli se ale zadlužili
Náklady na stavbu činily nakonec více, než byly odhady, a to 1.535.214 Kč. Původní sál tělocvičny měl 364 metrů čtverečních, jeviště 80 metrů čtverečních.
Po výstavbě sokolovny, vzhledem ke špatně odhadnutým nákladům a finančním možnostem Sokola, zůstalo velké břemeno dluhů, a to 740.000 Kč. Dalších 750.000 Kč dlužila jednota sokolská na kině a dalších budovách. Proto hned od začátku pronajímali sokolovnu pro akce jiných pořadatelů a také doufali, že budou mít zisky z hostinské činnosti při všech svých programech. V nové sokolovně byly obnoveny sokolské šibřinky, divadelní odbor byl rozšířen dětským divadlem s kašpárkovou družinou.
Poetický popis sokolovny
Ke slavnostnímu otevření sokolovny byla vydána v roce 1928 útlá publikace s programem slavností při otevření nové sokolovny. Obsahovala také stručné dějiny hranického Sokola. Publikace nesla název „Na paměť desátého výročí naší samostatnosti otevřena nová sokolovna v Hranicích“. Vyjímáme z ní popis budovy nové sokolovny:
Budova má pohodlné terasy, z nichž je rozkošný pohled do sousedních sadů Legií, na město Hranice i k západnímu věnci chlumů. Kolem dokola svěží zeleň zahrad a lesů a pár kroků před budovou vine se mitysově zelená Bečva oživená v létě četnými maňásky. A v slunci svítí těla plavců i dětí vyhřívajících se na rozpáleném nábřeží.
Ne, nemohlo se nalézti vhodnějšího a krásnějšího místa pro tuto budovu. Nezapomenutelní manželé Šromotovi, nezapomenutelný bratr stavitel Václav Jonáš mají v této krásné budově pomník pro věky. Z jejich blahovolných odkazů vyrostlo toto dílo, které po léta zůstane ozdobou našeho města. Celé to krásné okolí jako by vlídně přijalo do své náruče zdařilý projekt bratra architekta Pilce z Přerova. Sochařské práce provedl z ochoty Ladislav Vlodek, absolvent Umělecké průmyslové školy.
Z půdorysu je patrno, co vše je v přízemí tělocvičny umístěno a jaké rozměry má sál tělocvičný a vedlejší místnosti. V prvém patře vpředu jsou klubovní místnosti, balkon a v zadní části šatny, podobně jako v přízemí. Celá budova má ústřední topení, elektrické osvětlení, plyn, sprchy a vanové lázně z městského vodovodu. Stavbu prováděli bratři stavitelé Josef Vostřez a Valentin Kopecký z Hranic. Náklad na budovu a celé zařízení nepřekročí půldruhého milionu korun.
Tělocvična bude slavnostně otevřena a odevzdána svému účelu 12. srpna roku 1928, k této slavnosti do našeho krásného kraje zveme všechny přátele Sokolstva.
HRANICE ŽILY ŠIBŘINKAMI
OBDOBÍ 1929 AŽ 1937
Hraničtí sokoli se v roce 1928 dočkali vlastní sokolovny. Nakrku ale měli velké dluhy. Ty díky tehdejšímu starostovi Dr. Sajdlákovi a hospodáři jednoty St. Zejdy stále ubývaly. I díky tomu, že zdrojem příjmů bylo propůjčování sokolovny jiným organizátorům a také provozování pohostinství při různých programech.
Převažovala ale činnost tělocvičná. Všechny složky cvičily týdně po dvou hodinách. Začala se zavádět nová tělesná cvičení jako házená, odbíjená, stolní tenis, lyžování a lední hokej.
Největší akcí na sokolském cvičišti bylo župní veřejné cvičení 12. června 1932. Neobyčejným dojmem působil tehdy mohutný průvod cvičenců s prapory a dvěma hudebními sbory. Sokolské šiky zaplnily náměstí. Cvičení navštívilo 1870 platících osob kromě dorostu a žactva, kteří měli vstup volný.
Ke 100. výročí narození Miroslava Tyrše se v roce 1932 konala slavnost, kde vystoupili kromě sokolů i další tělovýchovné složky, vojenští akademici a školy.
Po dlouhé době byly obnoveny sokolské šibřinky, divadelní odbor se rozšířil o dětské divadlo a o Kašpárkovu družinu.
Díky kronikám, které sepsal někdejší starosta Sokola Dr. Sajdák ve třicátých letech, existují přesné informace o stavebních úpravách sokolovny, cvičiště a okolí.
V roce 1932 byla u sokolovny pořízena nová železná brána s betonovými pilíři a vjezd do zahrady na západní straně.
V roce 1933 bylo nutné zvýšit plot kolem sokolské zahrady, protože při opravách byla zvýšena silnice. Zmenšeny byly také kruhové květinové záhony, aby se vytvořil větší prostor ke cvičení na trávníku. V sokolovně v tomto roce uspořádali sokoli 15 vlastních akcí, 24 čajů o páté a čtyřiadvacetkrát zapůjčili sokolovnu jiným organizátorům na pořádání akcí.
V obdobném duchu, co se využívání sokolovny týká, se nesl i následující rok 1934. Novinkou bylo zřízení kluziště na cvičišti na přelomu roku 1933 a 1934. Pro děti se v roce 1934 zřídila prázdninová zotavovna v Novém Hrozenkově, kde mohlo téměř sto dětí trávit prázdniny.
Údržba budovy sokolovny pokračovala i v roce 1935. Zajímavostí je, že dveře u šaten, u jeviště a některých vchodů byly opatřeny samozavírači.
V roce 1936 bylo u cvičiště vysázeno 10 kusů stromů lípy a na sokolovně byl umístěn nápis Sokol.
V roce 1937 se konaly oslavy padesátiletého trvání jednoty sokolské. Vypukly 12. června večer velkolepou Benátskou nocí na řece Bečvě. Druhý den se konalo veřejné cvičení všech složek z hranického okrsku. Oslavy pokračovaly spoustou akcí až do konce roku. Sokoli se účastnili sletů a několikrát se stali vítězi.
Dne 13. září 1937 postihly Hranicko povodně a voda zatopila sklepní místnosti v sokolovně do výše 2,5 metru. V roce 1937 měl Sokol 558 členů.
SOKOLOVNA V DOBĚ VÁLKY
OBDOBÍ 1938 AŽ 1945
Dvacet let mezi dvěma světovými válkami sehrávali sokoli v Hranicích významnou společenskou roli. Po bohatém období plodné sokolské práce byla činnost v roce 1939 pod vlivem politických událostí velmi oslabena.
Začátkem roku 1939 se sice cvičilo ve všech složkách, ale účast cvičenců nedosahovala úrovně roku 1938. Pak přišel 15. březen 1939. Sokolovna byla zabrána pro ubytování německého vojska a tělocvičná činnost ustala. Cvičit se začalo v polovině roku, byla uspořádána tělocvičná akademie a o prázdninách zřídili sokoli osadu pro žáky a dorost v Novém Hrozenkově, kde si prázdniny užívalo 117 dětí.
Když Němci napadli 1. září Polsko, tentýž den začali i v Hranicích zatýkat české občany a mezi nimi i členy jednoty sokolské. Ale i přes zatýkání a přes to, že sokolovnu využívali okupanti, vzrostly činnost jednoty a příliv nových členů, kteří si s narůstající surovostí německých okupantů uvědomovali sílu sokolské myšlenky. Gestapu neušlo, že se život v Sokole prohlubuje, že se sokolstvo stalo útočištěm posledních zbytků svobody, že spojuje český lid a podporuje jej ve víře v návrat svobody. A tak byla 13. dubna 1941 činnost jednoty zastavena. Správcem sokolského majetku se stal vládní komisař Hranic Karel Kettner.
Sokoli ukryli čtyři sokolské prapory do městského muzea, kde přečkaly dobu nesvobody. Loutkové divadlo, které se skládalo ze 40 loutek, jeviště, garderoby a dalších věcí bylo předáno mateřské škole a uloženo na půdě obecné školy ve Wilsonově třídě. Bohužel zákopníci, kteří byli ve škole ubytováni na přelomu roku 1944 a 1945, skoro vše spálili, zůstalo jen 12 loutek a několik rekvizit. Sokoli tehdy uschovali i další věci jako přikrývky a prostěradla z prázdninové osady, příbory, ubrusy, běhouny, černé sametové závěsy, kroniku, obrazy prezidentů, nádobí, knihovnu a další. Archiv, který zůstal v sokolovně, okupanti zničili.
Němci také otloukli nápis Sokol ve štítě budovy a odstranili dva sokolíky ze sloupků nad vchodem. V sokolovně pak pořádali pestré večery pro německou brannou moc – jak hlásaly plakáty.
Poprvé se česká veřejnost dostala v době okupace do sokolovny v prosinci 1942, kdy tam Beskydské divadlo hrálo divadelní hru Divotvorný klobouk. Místní s odporem konstatovali, že v předsálí nad krbem visí místo obrazu T. G. Masaryka obraz největšího zločince v dějinách – portrét Hitlera.
Po vytouženém osvobození v květnu 1945 se konala první schůze sokolů 25. května 1945. Konala se v sokolském kině, protože Němci při ústupu zničili secesní most přes řeku Bečvu a na druhý břeh se bylo možné přesunout jen v loďkách, později převážel převozník obyvatele na prámu, než byla vybudována pontonová lávka.
Sokoli ustanovili očistnou komisi, která prošetřovala, zda se v době okupace chovali příslušníci sokolské jednoty podle odkazu Tyrše a Fügnera.
Když pak poprvé 8. května vstoupili do zubožené sokolovny, mnohým členům vyhrkly slzy při pohledu na škody, které způsobili okupanti. Vše zničili nebo ukradli. Za čtyři roky Němci napáchali škody ve výši 900 tisíc korun. Ale sokolové se pustili s vervou do práce a za dva roky dali sokolovnu do pořádku.
NEBÝT SLETŮ, NEBYLO BY SPARTAKIÁD
OBDOBÍ PO ROCE 1948
Po XI. všesokolském sletu v roce 1948 činnost Sokola skončila. Byl začleněn do systému sjednocené tělovýchovy a samostatně přestal na 41 let fungovat. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl v lednu 1990 Sokol obnoven a zahájil přípravy k obnovení svých sletů ve zcela jiném společenském prostředí
Léta totality
Po únorovém převratu v roce 1948 komunisté dosáhli faktického sloučení tělovýchovy. Zprvu sice dál fungovaly jednoty pod názvem Sokol, ale původní orgány a stanovy České obce sokolské již neexistovaly.
V prosinci 1952 byl přijat zákon o tělesné výchově a sportu. Řídícím orgánem se stal Státní výbor pro TVS, kterému náleželo i řízení Dobrovolných sportovních organizací ustanovených podle pracovních odvětví. Toto uspořádání dle sovětského vzoru se však neosvědčilo a dobrovolná tělovýchova začala skomírat. Proto byl v březnu 1957 zřízen Československý svaz tělesné výchovy a sportu, který existoval až do roku 1990.
Někteří činovníci ukončili svou činnost hned v roce 1948, většina však pokračovala v odborech ZRTV, cvičenci beztak říkali, že „chodí do Sokola“.
Otázka spartakiád
Dodnes se přetřásá otázka spartakiád. Byly většinou záležitostí škol a armády, méně již bylo cvičenců z jednot. Dnešní výroky, že účast na spartakiádách byla vynucená, nejsou zcela pravdivé. Ve vedení spartakiád stáli většinou bývalí sokolové, takže se dá říci, že byly – alespoň po cvičební a organizační stránce – pokračováním sletů.
Nebýt sletů, nebylo by spartakiád. Mnozí cvičitelé viděli ve spartakiádách možnost zachování sokolské tradice, protože naše hromadná cvičení neměla ve světě obdoby. Po stránce pohybové, a zejména v choreografii větších celků byly spartakiády pokrokem. Časem se podařilo ubrat jim na pompéznosti a také politický rámec nebyl tolik zdůrazňován. V období Pražského jara 1968 se pokusili bývalí přední činovníci České obce sokolské o obnovu Sokola. Na jejich výzvy se sešly v sále na Žofíně dne 5. května 1968 stovky bývalých sokolů a založili tehdy přípravný výbor pro obnovu sokolské organizace. Již v srpnu však zmařil jejich naděje vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace.
Obnova po roce 1989
Na podzim 1989, tedy v době, kdy politická situace v Evropě již naznačovala pád železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci a také se začalo tajně nacvičovat na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo do Paříže na rok 1990.
Sokol byl tedy připraven a po obnově demokracie 17. listopadu 1989 rychle obnovil svou činnost. Nejprve byla zřízena ústřední kancelář v Dušní ulici v Praze, kam se hlásily stovky sokolů ke spolupráci.
Rozhodující byl sjezd na pražském výstavišti konaný 7. ledna 1990, kam přišlo téměř 3000 lidí. Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, kterých je dnes již zhruba 1200. Obnovené jednoty však jen těžko získávaly zpět svůj bývalý majetek. Organizačně byla obnovena také většina žup v Čechách a na Moravě, následkem zřízení nových krajů však došlo k menším úpravám jejich působnosti. Obnovená Česká obec sokolská získala zpět pro své ústředí Tyršův dům v Praze, který mu ochotně předala Fakulta tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy hned poté, co dostala náhradní objekt v Praze-Vokovicích. Tyršův dům je dnes již zevrubně opraven, a to i po ničivých povodních roku 2002. V květnu 2015 pak oslavil 90 let od svého otevření.
Tělocvičný proces v Sokole prošel velkou proměnou, protože vývoj v oblasti tělovýchovy stále pokračuje. Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti a kondiční pro dospělé, v mnohém má ale ještě modernější ráz. Byla pozměněna forma i obsah, což si získává stále nové příznivce. Objevují se například různá cvičení při hudbě – aerobic, kalanetika, rokenrol, pořádají se soutěže ve všestranném víceboji pro děti i dospělé, turistické akce a soutěže, cvičení a výlety pro seniory a další.
Přibývají také nové sporty, kterých odbor sportu České obce sokolské eviduje již kolem osmdesáti. Pokračuje se ve výchovném procesu i v kulturních činnostech. Dále se rozvíjí tradice všesokolských sletů, přesto Česká obec sokolská i župy pořádají také řadu jiných větších akcí, kterých se účastní závodníci i ze vzdálených jednot a žup.
Tradice sletů
První slet po vzniku samostatného Československa, sedmý celkem, se konal v roce 1920. Tehdy již bylo rozhodnuto pořádat slety v šestiletém intervalu. K osmému sletu v roce 1926 byl již dokončen nový Velký strahovský stadion. IX. slet v roce 1932 se stal oslavou 100. výročí narození Miroslava Tyrše. Jubilejní X. slet v roce 1938 se konal již v době nacistické hrozby a slavnou prostnou „Přísahu republice“ zacvičilo najednou 30 000 mužů. Další vývoj ovlivnila druhá světová válka, v níž položilo své životy za vlast i spousta sokolů. Další slet se tak konal až tři roky po konci druhé světové války a ani ne půlrok po únorovém komunistickém převratu v roce 1948.
Poté byla činnost Sokola i všesokolské slety v Československu zakázány, náhradou za ně byly masové komunistické spartakiády, konané co pět let. Za hranicemi Československa – například v Rakousku, Francii, Švýcarsku, USA, i v dalších západních státech – však sokolové cvičili dále a také pořádali své slety.
Činnost Československé obce sokolské byla obnovena po roce 1989. Začaly pomalu také přípravy na obnovení sletové tradice v podobě XII. všesokolského sletu, ten se však uskutečnil až po rozdělení ČSFR v roce 1994. Byl ještě pořádán na Velkém strahovském stadionu. Na XIII. sletu v roce 2000 se však již cvičilo na menším Stadionu Evžena Rošického. V pořadí XIV. všesokolský slet se konal před dvanácti lety, tedy v roce 2006. Jubilejní XV. všesokolský slet spojený s oslavami 150. výročí od založení Sokola se uskutečnil v roce 2012.
Marie Šturmová, Sokol Hranice
BUDOVA SOKOLOVNY MĚLA OD ROKU 1956 SMŮLU
OBDOBÍ 1946 – 1974
Budovu sokolovny jsme opustili po válce. Stavbu sokolovny a zásahy, které prodělala, zpracovaly velmi dobře v roce 2009 Mgr. Irena Marie Kubešová a Ing. Jarmila Marková, autorky stavebně-historického průzkumu sokolovny. Jejich text přinášíme redakčně upravený:
Okupanti napáchali za čtyři roky v budově obrovské škody. Ze sloupků na nároží byly odstraněni dva sokolíci, zmizel nápis Sokol. Poškozen byl i interiér a ztratil se inventář. Dílo zkázy pak dokonal výbuch při vyhazování mostu přes Bečvu v roce 1945. Sokolové museli opravit vyražená a rozbitá okna, podlahy, omítky, střechu, plot, plochu cvičiště a další.
První velká úprava po válce se začala připravovat v roce 1954. Mělo jít o opravu stropu tělocvičny. Projekt ale zpracoval v daleko větším rozsahu architekt Karel Gajovský, a to už pro nástupnickou organizaci hranického Sokola, pro TJ Spartak Hranice, který převzal majetek Sokola. Lze říci, že od roku 1956 procházela budova víceméně devastačními zásahy do své původní podoby a památkové podstaty.
Nutno uvést, že všechny stavební zásahy, na kterých se architekt Gajovský podílel, znehodnocovaly necitlivě původní koncept autora sokolovny architekta Aloise Pilce.
Úpravy v roce 1956 znamenaly zazdění terasy v prvním patře při východním průčelí, kde vzniklo skladiště, klubovny, část noclehárny, nadstavba další části noclehárny v patře nad bytem sokolníka a toaletami, tedy zrušení další terasy.
Tělocvična dostala nový strop a nové zastřešení, stále ještě ve tvaru sedlové střechy. V tělocvičně byl nově upraven balkon s vyšší kapacitou diváků, zbudovány byly balkony východní galerie.
Dalším negativním zásahem bylo zřízení místnosti pro prodej vstupenek v prostoru vlevo od hlavního vstupu do budovy.
Okolí sokolovny zhyzdila po roce 1961 přístavba nové kotelny. V roce 1966 zpracoval architekt Gajovský plán na zástavbu poslední z teras sokolovny. V zaobleném severozápadním nároží měla v patře vzniknout klubovna. Roku 1971 byl architektem zpracován nový plán realizace kavárny v těchto prostorách a také projekt modernizace noclehárny. Z pěti místností, v nichž byly noclehárny bez umyváren a WC, bylo vybudováno 10 pokojíků s teplou a studenou vodou, koupelna a WC. Tyto práce proběhly v letech 1971 a 1972.
Když v roce 1974 vyhořel sál tělocvičny včetně sedlové střechy, byla sokolovně z hlediska přestaveb zasazena rána dosud nejtvrdší. Místo sedlové střechy se na ní objevila střecha plochá.
PO POŽÁRU V ROCE 1974 UTRŽILA SOKOLOVNA NEJVĚTŠÍ RÁNY
OBDOBÍ 1974 – 2009
V roce 1974 sokolovnu zasáhl ničivý požár. I toto období zpracovaly v roce 2009 Mgr. Irena Marie Kubešová a Ing. Jarmila Marková, autorky stavebně-historického průzkumu sokolovny.
Po požáru v roce 1974, kdy vyhořel sál tělocvičny včetně sedlové střechy, byla sokolovně z hlediska přestaveb zasazena rána dosud nejtvrdší. Místo sedlové střechy se na ní objevila střecha plochá. Postaveno bylo druhé patro s chodbou, zázemím a miniaturními pokojíky noclehárny.
Tělocvična dostala nový strop, upraven byl balkon, vybudována byla druhá galerie na západní straně. Balkony galerií na obou stranách získaly nový tvar, místo zaoblených částí šlo o jakési krabice vysunuté do prostory a zakryté nevhodným obložením.
Obloženy byly také stěny tělocvičny a předsálí, ale také další prostory, zejména chodby. Zbudovány byly nové prosklené přepážky v předsálí, a to nevhodnými novodobými versalitovými obklady. Byla postavena přepážka oddělující bufet v předsálí s výdejním okénkem, došlo k vybudování nového schodiště z předsálí k balkonu v tělocvičně. Místo řady původních oken byla instalována okna používaná v dané době masově na sídlištích v panelové zástavbě. Z této doby pochází i některé další úpravy v bytě, sociálních zařízeních či vestavba nákladního výtahu.
V roce 1975 dostala sokolovna nové omítky. Rozsáhlá rekonstrukce této budovy skončila 1. května 1976. Následně byly provedeny některé drobné zásahy. Například v roce 1983 byly provedeny drobné úpravy v restauračních prostorách a ve skladu v suterénu. Týkalo se to nových obkladů stěn, instalace svítidel a nové vzduchotechniky.
Přelomový rok 1990
Přelomem v historii „pozastaveného“ Sokola byl rok 1989, sametová revoluce. „Od počátku roku 1990 se bývalí členové Sokola zajímali, zda TJ Sigma Hranice vstoupí do České obce sokolské a obnoví tak tělocvičnou jednotu Sokol Hranice,“ zavzpomínal Pavel Vývoda, který byl starostou Sokola v období od roku 2001 do roku 2012.
V Hranicích tak začal fungovat po dlouhých letech opět Sokol, který po složitých peripetiích a soudních sporech získal zpět majetek až v roce 2000. Od té doby se jej snaží udržovat. Členové Sokola se vlastními silami podílejí na opravách a údržbě, řeší „kostlivce“, kteří jim vypadávají ze skříní, jako například nezkolaudované záležitosti z dob před rokem 1989 a podobně.
Jak sdělil někdejší starosta Sokola Pavel Vývoda, k největším investicím patřilo v roce 2005 vybudování únikového schodiště a výměna deseti dveří za protipožární. V roce 2006 to bylo zřízení dalších hydrantů, doplnění nouzových osvětlení, ale také oprava střechy.
Projekty na obnovení sokolovny
V lednu 2007 zpracovala hranická projekční kancelář Ing. Antonína Pavelky projekt, který zahrnoval stavební úpravy sociálního zařízení a zateplení kavárny. Projekt řešil v přízemí hlavní budovy toalety pro muže a tělesně postižené, v předsálí pak toalety pro ženy a další úpravy. Na jeho základě byla zateplena kavárna, provedena oprava WC v předsálí a vedle bytu sokolníka.
„Je s podivem, že tyto zásahy jsou v památkově chráněném objektu povolovány. Vždyť sokolovna v době svého vzniku patřila k architektonicky nejcennějším soudobým hranickým stavbám,“ uvádí se v roce 2009 ve stavebně historickém průzkumu sokolovny, který byl součástí studie celkové obnovy sokolovny, která byla tehdy zadána Ing. arch. Beránkovi z Hranic.
Podle informací Pavla Vývody se v roce 2009 uskutečnila oprava střechy svépomocí, byly vybudovány nové rozvody topení a vyměněna topná tělesa. Zednické a malířské práce dělali členové Sokola sami. Opravena byla také rozvodna, která byla osazena novými jističi. Stavba sokolovny byla chráněna od roku 1995 a památková ochrana byla zrušena v roce 2014.
Jak měla sokolovna vypadat
Studie z roku 2009 doporučila při rekonstrukci návrat k sedlové střeše a odstranění naprosto nevhodné nadstavby druhého patra. Dále zachovat všechna původní okna a dveře, okna z přestaveb přizpůsobit původním. Studie doporučuje navrátit členění fasád římsami, barevnost omítky řešit podle původních odstínů, to znamená průčelí ve světle béžové barvě, nátěry oken a dveří ve světle zelené s výjimkou hlavního vstupu, který má být ponechán v přírodní úpravě. Dále zachovat zbylé původní obklady v umývárnách, stejně jako původní umyvadla a vodovodní kohoutky. V interiérech odstranit novodobé obklady z rekonstrukce po požáru v roce 1974 a obnovit obložení stěn. Důležité je také zachování původních hodnotných architektonických detailů a mobiliáře, jako například základního kamene z roku 1927, původní schodiště před hlavním vstupem, původní okna a dveře, stejně jako původní ostění jeviště, stropy v předsálí a další. Mimo dalšího studie také doporučuje nahradit sériově vyráběné zářivky vhodnějšími svítidly.
PROMĚNY SOKOLA PO ROCE 1989
OBDOBÍ 1989 – 2018
Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl v lednu 1990 Sokol obnoven a zahájil přípravy k obnovení svých sletů ve zcela jiném společenském prostředí. Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, kterých je dnes již zhruba 1200. Obnovené jednoty však jen těžko získávaly zpět svůj bývalý majetek. S nemalými problémy se setkal při navrácení sokolovny také hranický Sokol.
První slavnostní zahájení cvičení uskutečnili Sokoli v sokolovně 9. září 1991. Po tomto zahájení se zvýšila členská základna na 109 cvičících, z toho 87 žáků a žaček, 12 dorostenek a 10 mužů a žen. Přispívajících členů bylo 42. Celkem tedy měl hranický Sokol na začátku svého obrodu 151 členů.
Sokol prošel proměnou
Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti s kondičními cvičeními pro dospělé. V mnohém má ale ještě modernější ráz. Přibývají také nové sporty, kterých odbor sportu České obce sokolské eviduje již kolem osmdesáti. Pokračuje se ve výchovném procesu i v kulturních činnostech. Dále se rozvíjí tradice všesokolských sletů, přesto Česká obec sokolská i župy pořádají také řadu jiných větších akcí, kterých se účastní závodníci i ze vzdálených jednot a žup
Novodobí starostové
Po obnovení Sokola v Hranicích v roce 1990 byl prvním starostou Zbyšek Kubíček. Od roku 2001 byl starostou Pavel Vývoda, který je stále členem výboru a aktivním cvičitelem. Od roku 2013 je starostkou Tělocvičné jednoty Sokol Hranice Vladimíra Kubešová. Počet členů hranického Sokola k letošnímu roku činí 269, z toho 135 členů do 18 let, 98 členů od 19 do 64 let a 36 členů nad 65 let.
Činnost Sokolů v současnosti
Letos, v roce 90. výročí otevření sokolovny, se hraničtí sokolové věnují své činnosti především v pondělí a ve středu. V pondělí cvičí oddíly předškolních dětí, mladšího a staršího žactva a dorostu a break dance, které vystřídají dospělí v oddílech zdravotní tělesné výchovy a rekreačního florbalu. Ve středu dopoledne cvičí oddíl rodičů a dětí, odpoledne pak opět oddíly mladšího a staršího žactva a dorostu a break dance. V klubovně se ve středu scházejí šachisté, kteří hrají mistrovské soutěže na regionální nebo oblastní úrovni.
V pronajaté tělocvičně hraje také ve středu oddíl volejbalu žen. Hraničtí sokolové pořádají mimo jiné sokolsko-letecký maškarní ples a dětský maškarní karneval. Čerpají přitom z bohaté tradice sokolských šibřinek. Na podzim při příležitosti Památného dne sokolstva pořádá Sokol Hranice akci pod názvem „Všichni společně v pohybu aneb Ukaž, co umíš“, na které je pro každého bez rozdílu věku nebo výkonnosti připravena řada sportovně-zábavných disciplín. Dále se Sokolové snaží obnovit tradiční úspěšnou sokolskou disciplínu šplh a začali pořádat otevřený závod ve šplhu. Každoročně pořádají šachisté otevřený Turnaj o přeborníka města Hranic.
Hranická sokolovna je domovskou scénou divadelního souboru Ventyl, který vznikl v roce 2013 a několikrát zcela vyprodal svou domovskou scénu. V jeho repertoáru jsou „Liga proti nevěře“, „Dva nahatý chlapi“ a „Dokud nás milenky nerozdělí“. Členové Sokol Hranice každoročně reprezentují v soutěži sokolské všestrannosti, která zahrnuje sportovní gymnastiku, šplh, plavání a atletiku. V červnu 2017 se Tělocvičná jednota Sokol Hranice úspěšně zhostila role hlavního pořadatele krajského setkání sokolských žup Olomouckého kraje.
Hraničtí Sokolové se zúčastnili sletů v roce 1994, 2000, 2006 a 2012. Letos v roce 2018 se bude konat v pořadí již XVI. všesokolský slet, na kterém hraničtí sokolové opět nebudou chybět. V květnu 2018 předvedou cvičenci hromadné skladby na župním sletu Středomoravské-Kratochvilovy župy, jehož pořadatelem je již podruhé Tělocvičná jednota Sokol Hranice.
