Hranická fajáns je vysoko hodnocená, její atraktivní dekor slouží jako doklad tehdejší doby. V roce 2017 jsme si připomněli 220 let od ukončení výroby v hranické manufaktuře, která se zabývala výrobou fajáns.
Tajemství vydal zámecký archiv
Tajemství výroby hranické fajáns bylo odhalené až v šedesátých letech minulého století, kdy byl dáván do pořádku zámecký archiv v Lipníku nad Bečvou.
Dlouho bylo tajemstvím opředené – jak vypadala tehdejší manufaktura, kde byla umístěna, proč vznikla právě v Hranicích, ale také výrobní postupy a míchání barev, pro koho vyráběla a odkud se brala důležitá surovina – hlína.
Kníže nejdřív zřídil laboratoř
Vznik manufaktury, která by vyráběla fajáns v Hranicích, inicioval kníže Jan Karel Dietrichštejn. Už v roce 1775 zřídil v Hranicích laboratoř, která zkoumala vzorky hlíny vhodné k výrobě fajánsového nádobí. Pro výrobnu byl vybrán Světlíkův dvůr, který byl v místě dnešní restaurace Monika na třídě 1. máje.
V roce 1783 vypukly přípravy výroby naplno. Světlíkův dvůr byl přestavěn na manufakturu a po zkušebním provozu se v roce 1785 výroba naplno rozjela. Hranická manufaktura vyráběla velké polévkové mísy, talíře a misky, ale také čajové a kávové soupravy, ale i půvabné figurky.
V továrně pracovalo 20 stálých pracovníků – malíři, točíři, modeláři, topiči. Kromě toho manufaktura zaměstnávala i pomocné pracovníky, kteří kopali hlínu a káceli dřevo na topení.
I když výrobní postupy byly přísně tajné, dochoval se recept na přípravu směsi hlíny, kde se uvádí, že je třeba 2 díly šedé hlíny z Hluzova, 2 díly žluté hlíny z hliníku hranického a 1 díl světlešedého jílu z Čaputova příkopu v Hranicích.
Jaké vzory hranická manufaktura vyráběla?
První výrobky měly barokní tvary zdobené květinovým dekorem, později výroba byla v klasicistním stylu.
Na hranických výrobcích se také objevuje imitace dřeva a tehdy módní romantická krajina.
Manufaktura měla i vzor typický jen pro Hranice a prodávala ho pod malovanou značkou DW tedy Dietrichstein Weisskirchen. Jedná se například o konvici na kávu, na které jsou černou barvou namalovaní koně.
Později se také vyrábělo nádobí s hnědou glazurou zdobené bílým malovaným dekorem s květy. O tento výrobek byl velký zájem a zboží se prodávalo ještě za tepla.
Manufaktura produkovala také sošky a drobné plastiky, které jsou dnes velmi ceněné mezi starožitníky.
K nejlepším fajánsím patří například jídelní soubor vyrobený dietrichštejnskou knížecí tabuli.
Zánik manufaktury se snažil zvrátit Gallaš
Výrobky měly sice úspěch v Uhrách, Slezsku a Haliči, dobře se prodávaly v Brně, v Olomouci, v Jihlavě a v Mikulově. Prodej se ale nedařilo více rozšířit, sklady byly plné zboží a situace v manufaktuře začala být vážná.
Neuniklo to ani Gallašovi, kterému situace nebyla lhostejná, a snažil se manufakturu zachránit. Vypracoval tehdy rozsáhlý eleborát, ve kterém také navrhoval větší kreativnost při přejímání nových tvarů a estetického vzhledu výrobků, dokonce sám navrhl několik vzorů, které tehdy letěly, a mohly by pomoci prodeji výrobků. Nicméně, jeho připomínky již nemohly manufakturu zachránit.
Provoz manufaktura ukončila v roce 1797, ale až do roku 1805 se rozprodávalo zboží z přeplněných skladů.