Hranický zpravodaj: Celý život propůjčuje starému nábytku novou tvář, vykopává ze země kusy historie a posledních patnáct let slepuje střípky hranických dějin. Truhlář, archeolog a modelář Stanislav Miloš konečně dotváří poslední detaily svého díla, aby veřejnosti ukázal, jak dříve vypadalo historické jádro města Hranic. Důkladná práce mu zabrala desítky hodin i několik let. Proč se do díla vůbec pustil a kde jej najdete?
Vytvořil jste model města Hranic, jak vypadá?
Jde o model historického jádra města Hranic z období 18. století. Nejdříve to měl být jen zámek, ale postupně se k němu přidaly okolní ulice a náměstí s měšťanskými domy, takže model lemují hradby a brány, které do centra kdysi vedly.
Jak vás napadlo udělat historický model Hranic?
Nejdříve jsem chtěl Hranice v dějinách nakreslit, ale uvědomil jsem si, že 3D model bude mnohem názornější a lidi více zaujme. V devadesátých letech jsem pak navštívil město Krumlov a viděl jejich keramický model. Nadchl mě a inspiroval. Když jsem se k němu po nějaké době vrátil, setkal jsem se dokonce s jeho autorem. Byl nadšený, že vidí podobného blázna, a tak jsme si vyměnili rady i zkušenosti.
Z jakého období město znázorňujete a z čeho přitom čerpáte?
Vycházím z plánů z roku 1750. V Norimberku jsem našel i mapu z počátku 18. století. Kromě plánů mám k dispozici také fotografie, archivní materiály a kresby z té doby. Také využívám vlastních zkušeností z archeologických výzkumů, neboť archeologie je můj koníček a tak jsem byl u většiny výkopů, které v Hranicích probíhaly.
V čem byly dřívější Hranice oproti těm dnešním jiné?
Mezi nejradikálnější změny zřejmě patří vymizení podloubí z náměstí, neboť dříve byla před každým domem. Zanikly také gotické a renesanční portály, které zdobily měšťanské domy. Na náměstí stála krásná kamenná kašna, tu v roce 1905 odstranili. Další dvě občané využívali u zámku. Po zrušení hrdelního práva zmizel i pranýř skládající se z kamenného sloupu a otáčivé klece. Socha sv. Jana se z náměstí přesunula k městskému hřbitovu. Do města vedly tři brány, které byly postupně kvůli rostoucímu provozu zbourány, a prostý farní kostel nahradil ten barokní.
Do jaké velikosti model nakonec vyrostl?
Vytvářím ho v měřítku 1:200 a do délky bude mít okolo tří a půl metru. Široký je asi metr a půl, znázorňuje i dříve neupravená, klikatící se koryta obíhajících potoků a okolí hradeb.
Z čeho model vytváříte a co vás to stojí?
Ke tvorbě používám čajové krabičky a papír, který barvím obyčejnými vodovkami nebo temperami. Finanční náklady jsou tak minimální, mnohem více mě stojí čas, který u práce strávím. Je to ale koníček, odpočinek a odreagování. Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.
Přece jen je to mravenčí práce, kolik času vám tak velký model vzal?
První část, tedy budovu zámku, jsem tvořil už v devadesátých letech. V roce 2001 pak model zažil dvě velké výstavy, v Mikulově a na Pražském hradě. Následovala desetiletá pauza. Do práce jsem se znovu vrhl před dvěma lety, kdy jsem se rozhodl historické jádro dodělat. Teď už konečně finišuji.
Dá se modelu věnovaný čas nějak spočítat?
To asi ne, jsou to stovky hodin. Řekl bych tisíce, ale nechci přehánět. Jeden domek mi zabere třeba den, a jen domů je na náměstí dvě sta.
Co ve vás vypěstovalo lásku právě k modelování a historii?
Už od malička jsem rád skládal modely. V dětství to byly převážně lodě a historické plachetnice. Postupně jsem přešel i na chaloupky, hrady nebo skanzeny. Dával jsem dohromady modely z časopisu ABC. Dějiny jsem měl vždycky tak nějak v krvi. Časem se ze mě stal truhlář a archeolog. Možná jsem to zdědil po dědečkovi, býval archivář.
Kde bude konečný výsledek vaší usilovné práce k vidění?
Městská kulturní zařízení připravují stálou expozici o Hranicích, jejíž součástí bude i tento model. Bude umístěna v přízemí zámku a práce na nové expozici finišují. Musím tedy práci rychle dodělat, aby mohli návštěvníci vidět, jak Hranice v historii vypadaly.
Za rozhovor děkuje Veronika Hlavinková
Hranický zpravodaj, duben 2016