Co jste možná (ne)věděli o Střední lesnické škole

publikováno: 27.09.2022, rubrika: informace pro návštěvníky
Co jste možná (ne)věděli o Střední lesnické škole

O existenci Střední lesnické školy vědí v Hranicích patrně všichni. Její krásnou budovu s přilehlým arboretem míjíme při našich procházkách nebo někdy potkáváme studenty v typických uniformách v odstínech zelené. Ale hlubší historie školy či obecně lesnické tradice v Hranicích už moc známá není.

Letos tomu bude 170 let od položení základů lesnického vyučování v našem městě a podobně jako ostatní střední školy má i hranická lesnická škola velice zajímavou a málo známou historii, kterou si teď přiblížíme.

Ze zámku a hradu do Hranic

Ještě do poloviny 19. století neexistovaly na Moravě lesnické školy. Zájemci o lesnické vzdělání se učili individuálně u učebního pána, odborně zdatného lesníka. První veřejná lesnická škola se otevřela na zámku Úsově v roce 1852. Odtud byla v roce 1867 přemístěna na hrad Sovinec a v roce 1896 do Hranic, kde sídlí nadále.

V Hranicích získala novou důstojnou budovu postavenou místními staviteli Aloisem Jamborem a Františkem Andersem a velký pozemek pro školní arboretum. Zpočátku byla škola německá. Vyučovat v českém jazyce se na ní začalo až za první republiky v roce 1920, kdy sem přešla česká lesnická škola z Jemnice. Prvním českým ředitelem se stal František Matějka, který vybudoval kvalitní pedagogický sbor, značně rozšířil arboretum a připojil ke škole školní polesí Valšovice (tehdy Paršovice). To se tak stalo zelenou učebnou, v níž žáci získávají všestrannou praxi pro své budoucí povolání.

Od okupace po vládu jedné strany

V době 2. světové války byla škola přeměněna na německou a českým studentům bylo umožněno dokončit studia na Vyšší rolnické škole v Přerově. Byla to doba zatýkání a perzekuce. Své životy za německé okupace položilo deset žáků a profesor tělocviku, bývalý důstojník čs. armády, sokol a legionář Václav Pukl.

Po válce se začíná budovat nový pedagogický sbor a škola se snaží o návrat k předválečné praxi. Dochází však k nastolení vlády jedné strany a rapidně se mění podmínky pro výchovnou práci. Do života školy rušivě zasahují časté změny učebních plánů a rozhodnutí nadřízených orgánů.

V padesátých letech jsou školy rozděleny na pěstební a těžební studijní směr. Hranické škole byl určen směr těžební, což znamenalo jednostranné zaměření výuky a odchod studentů. Tato specializace se však neosvědčila ani v provozu, ani ve školství a po dvou letech byla zrušena. Nepříznivý dopad na školu bylo i zrušení školního polesí. Praktická výuka studentů se tak změnila jen na brigádnické výpomoci při sezonních pracích u státních lesů a propojení školy s provozem bylo zrušeno. Po šesti letech však škola získala polesí zpět.

Mnoho studentů a málo prostor

Je s podivem, že až do 50. let neměla škola žádný studentský internát. Studenti bydleli v soukromých privátech a po penzionech v Lázních Teplice nad Bečvou. V roce 1951 byl zřízen internát v bývalé zimní rolnické škole v Jungmannově ulici, kde byla také kuchyně a jídelna. S nárůstem počtu studentů však prostory přesto kapacitou nedostačovaly.

Kvůli „nevhodným“ tradičním výzdobám školy a enormnímu narušení výuky brigádnickou a veřejno-prospěšnou prací žáků v 60. letech inspekce mluví o přemístění školy z Hranic do Vrbna. Přesun se naštěstí neuskutečnil, a naopak dochází k období renesance školy. Pokrokovým duchem vzdělání a estetizace školy se v 60. letech stávají ředitelé Oldřich Holínka a po něm Antonín Matoušek. Zasloužili se o vybudování kabinetů, učeben, šaten, kanceláří, garáží, bytů pro zaměstnance školy, novou fasádu a modernizaci školní jídelny a internátu.

S obdobím normalizace přichází doba nedůvěry, prověrek a personálních změn ve škole. Ředitelem se stává Jiří Sumara, který jako dlouholetý mládežnický a stranický funkcionář sleduje především politický směr v činnosti školy. Je sice postavena nádherná budova chaty na školním polesí, ale nový internát chybí. Objevují se problémy s ubytováním studentů a je nedostatek učeben a kabinetů. Na konci 80. let má škola12 tříd po 30 žácích denního studia. Některé první ročníky musí studovat na zemědělské škole v Přerově.

Zpátky k tradicím

Se změnou režimu v roce 1989 se změnilo i vedení školy. Ředitelem je zvolen Ladislav Háb a v roce 1991 je otevřena moderní přístavba. Škola tak získává dostatek učeben a kabinetů pro kapacitu tři tříd v každém ročníku. Na školu se opět vrátily staré zvyky a obyčeje, jak je pozdrav „Lesu zdar“, pasování mladých lesníků, Hubertská zábava s tradicemi, loučení se školou v posledním semestru a slavnostní troubení při různých zasedáních. Tradice se také odráží v častém používání uniforem – zelených kamizolek – které jsou vyjádřením lásky k oboru, citu k lesu i lesácké etiky v srdci.

V současné době se na škole vyučuje maturitní obor Lesnictví. Žáci jsou připravováni pro uplatnění v reálném životě odborně a společensky tak, aby se mohli po krátkém zapracování uplatnit v lesním hospodářství a v příbuzných oborech zabývajících se péčí o les a přírodní prostředí. Zároveň jsou vychováváni ke zdravému a odpovědnému způsobu života, k rozlišení základních kategorií životních hodnot, humánnímu přístupu k ostatním lidem a také k orientaci v demokratické společnosti. Cílem uplatnění absolventa je kvalifikovaná správa lesa ve smyslu trvale udržitelného hospodaření. Úspěšní absolventi se mohou ucházet o přijetí k vysokoškolskému studiu lesnických a dřevařských oborů, ale i dalších technických, přírodovědných i humanitních oborů.

 

Autor textu: Mgr. Marek Suchánek

související výstava:

Stromy jako domy

20. října22. ledna 2023
Gotický sál Staré radnice