Někteří z vás si možná ještě pamatují, že v Hranicích existovaly vodní mlýny, které byly zásobovány vodou z Ludiny a Veličky. Ale věděli jste, že jich kdysi tady bylo celkem šest? Některé dokonce v Hranicích v přestavěné podobě nalezneme dodnes, většina je však již zbořena a na jejich místě najdeme například parkoviště. Pojďme se nyní podívat na tuto málo známou historii zaniklých vodních mlýnů v našem městě.
Fungující mlýny
V Hranicích kdysi existovalo celkem šest vodních mlýnů, avšak do znárodnění v roce 1949 fungovaly už pouze tři. Dva z nich, Kratochvilův a Ležákův, se nacházely na vodní strouze s nestabilní vodou, která byla vedena od stavu na Veličce ve Velké k městu nad ulicí Na Hrázi až k Ležákovu mlýnu v Gallašově ulici, kde strouha ústila zpět do Veličky. Třetí vodní mlýn, který se nazýval Váňův, ležel na potoku Ludina v ulici Mlýnský příkop naproti budově gymnázia.
Původní mlýny
Ještě než se přesuneme ke třem dlouhodobě fungujícím mlýnům, rádi bychom zmínili některé další mlýny, které se v Hranicích dříve nacházely a také mají dlouhou a bohatou historii.
Největší z nich, tak zvaný Velký mlýn, jehož historie sahá až do 15. století, ležel na vodním náhonu řeky Bečvy a nacházel se za Černotínskou bránou na konci dnešní Svatoplukovy ulice. Tento mlýn měl důležitou úlohu – jeho úkolem bylo zaplavit hradební příkop v případě války a hrozby obléhání města. Během třicetileté války byl však spálen a zbyly z něj pouze ruiny.
Další, tak zvaný Horní mlýn byl součástí původního Horního dvora na dnešní tř. 1. máje. Avšak už koncem 19. století byl zastaven pro nestálou vodu. Na jeho místě dnes nalezneme panelové domy č. p. 1621–1623. Nyní se však přesuňme ke třem mlýnům, které si někteří z vás možná ještě pamatují.
Ležákův mlýn
Mlýn, který se dříve nacházel v Gallašově ulici na konci Veličky, se až do konce 19. století nazýval Klichovský mlýn a Gallašova ulice byla ulicí Klichovskou. Mlýn tak nesl název podle posledních majitelů, než jej do rukou získala hranická vrchnost.
Mlynářská rodina Klichů mlýn vlastnila již počátkem 16. století až do třicetileté války, kdy byl mlýn vypálen a následně zpustl. Nevyužívaný mlýn pak zabral kníže Dietrichštejn. Vrchnost mlýn znovu vybudovala a následně pronajímala za 170 zlatých nájemným mlynářům. V první polovině 19. století byl mlýn přestavěn a svou podobu si udržel až do roku 1980.
Posledním držitelem byl od roku 1930 Jaroslav Ležák, který ve mlýně pracoval i po jeho znárodnění. Mlýn byl uzpůsoben jak na vodní, tak parní a elektrický pohon. Avšak po tragické Ležákově smrti v roce 1968 byl provoz mlýna zastaven a sloužil pouze jako obytná budova.
Při budování nového sídliště Na Hrázi byl mlýn společně s ostatními starými usedlostmi zbourán a na jeho místě se nyní nachází parkoviště.
Kratochvilův mlýn
Druhý mlýn, který byl vystavěn na strouze Veličky v dnešní Tovačovského ulici, existoval již v 16. století. V letních měsících pro nedostatek vody často nepracoval, podobně také v zimě při zamrznutí Veličky. V roce 1615 město tento obecní mlýn kvůli velkým dluhů zastavilo vrchnosti a získal jej Václav Mol z Modřelic. Avšak z důvodů nestálé vody dal mlýn rozebrat a postavil z něj zcela nový mlýn ve Slavíči.
Po prohraném protihabsburském povstání veškerý Molův majetek připadl Dietrichštejnovi a na místě bývalého mlýna byla vybudována vrchnostenská valcha. Až později byla valcha opětovně přestavena zpátky na mlýn, a to mlynářem Stanislavem Kratochvilem, který mlýn vedl za první republiky i za okupace.
Mlýn dokázal fungovat jak na vodní, tak i elektrický pohon a po zrušení a zasypání náhonu Veličky pracoval už pouze na pohon elektrický. Tento jediný mlýn byl v provozu až do konce 20. století a v přestavěné podobě ho na jeho místě nalezneme dodnes.
Váňův mlýn
Poslední mlýn, který ležel na potoce Ludina, byl do poloviny 19. století nazýván Holubovský mlýn. Existoval již v 17. století, kdy jej roku 1619 koupil rytíř Alexandr Holub z Nedějova. Rytíř Holub několik let sloužil jako správce hranického panství v době, kdy jej vlastnil Václav Mol z Modřelic.
Alexandr Holub se podobně jako Václav Mol z Modřelic účastnil povstání proti císaři a i jemu byl veškerý majetek zabaven. Zabavený mlýn byl následně mlynářům pronajímán za 80 zlatých ročně. K mlýnu patřila také zahrada a pole. Před budovou mlýna se níže na Ludině nacházel židovský lazaret, který byl zbourán v 19. století.
Posledním majitelem se na počátku 20. století stal mlynář Martin Váňa, kterého pak nahradil jeho syn Jaroslav. Po znárodnění v roce 1949 byl provoz mlýna zastaven. Budova poté byla využívána jako klubovna TJ Sigmy, jízdárna a nakonec jako skladiště. Na počátku roku 1981 byla budova mlýna odstraněna a na jejím místě dnes také nalezneme parkoviště.
Staré mlynářské řemeslo mělo v našem městě tradici a historie hranických vodních mlýnů je velice bohatá. I z toho důvodu se do našeho příspěvku všechny mlýny nevešly, a vrátíme se k nim proto znovu v budoucnu.
Text: Mgr. Kateřina Valentová
