Ve čtvrtek 6. října se uskutečnila slavnostní vernisáž výstavy Petry Vlachynské s názvem Tektonika plochy v Galerii Synagoga. Výstava je k vidění do neděle 27. listopadu 2022.
Autorka, vizuální umělkyně Petra Vlachynská na aktuální výstavě pro sakrální prostor synagogy v Hranicích na Moravě rozvíjí témata a postupy, které se v její tvorbě objevují v opakovaně na předchozích výstavách, kdy se soustředí zejména na objektovou tvorbu. V této tvorbě obdobně jako její profesor z UMPRUM Kurt Gebauer, který se proslavil během normalizace atypickým používáním sochařských materiálů, tzv. měkkou plastikou, i Petra Vlachynská experimentuje a zkoumá neobvyklý sochařský materiál, z něhož vytváří série objektů. Jde o měkký molitan, který autorka vycházející formálně z geometrického minimalismu, tvaruje a vrství, namáčí do tónovaného parafínu. Mimo atypický materiál má důležitou roli také barevnost povrchu molitanových objektů a drobná narušení výchozího tvaru či přímo křehkost jejich povrchu, který záměrně praská. Na povrchu objektů se tak tu a tam vytváří záměrná drobná struktura pavučin a lomů. Na jedné straně jsou představeny objekty laděné do tmavě zelených tónů, kdy se barva jakoby rozplývá po ploše molitanu, na straně druhé objekty pracující s kontrastními tóny barev základního spektra. Aktuální výstava mimo jiné rozvíjí téma monochronní barevnosti, rytmu a plochy. Do výsledné podoby objektů se rovněž zásadně promítá proces tvorby, autorka sama tak nechává prostor určité náhodě a improvizaci.
Výstavní expozice je komponována s empatií a určitou pokorou k místu, kdy některé části výstavy lze vnímat jako realizaci přímo „na míru“ výstavního prostoru. Reliéfní molitanové objekty simulující obraz jsou prezentovány na zdech, o zeď opřené případně instalováno na podlaze galerie. Jedná se zejména o monumentální objekt evokující cestu umístěný před symbolické a posvátné centrum synagogy, jímž kdysi byl prostor, kde byla schránka na svitky Tóry tzv. Áron ha – kodeš. Tato svatá schránka byla umístěna u stěny orientované směrem k Izraeli, přesněji k Jeruzalému na vyvýšeném stupínku, nalézá se na podobném místě jako u křesťanských staveb oltář. Meditativní rozměr výstavy se spirituálním přesahem je více než zřejmý.
Autorka prostřednictvím výstavy nazvané Tektonika plochy také určitým způsobem podvědomě reflektuje specifika sakrálního prostoru spojeného s judaismem, a je to právě důrazem na abstraktní vizuální slovník, který koresponduje s pojetím výzdoby vycházející z judaismu, kdy se v tomto posvátném prostoru mohla objevit pouze dekorativní či ornamentální výzdoba. Můžeme tak hovořit o vzpomínce či oživení tradice, která je v českém prostředí přítomna doslova na každém kroku, ale byla násilně potlačena totalitními režimy 20.století a následně vytěsněna ze života české společnosti.
Aktuální výstava Petry Vlachynské pro sakrální negalerijní prostor synagogy v Hranicích na Moravě je unikátní právě i z tohoto důvodů lokace výstavy, kterou je možné vnímat v kontextu kurátorských přístupů, kdy dochází k „oživení“ či novému využití negalerijních, mnohdy sakrálních staveb za pomoci vizuálního umění. Dřívější spirituální zkušenost je nahrazena zážitkem estetickým. Výstavy v synagoze v Hranicích na Moravě tak sekundárně odkazují k mnohonárodnostnímu a multikonfesnímu / mnohonáboženskému složení Rakousko – Uherské monarchie, symbolizujícímu multikulturní mix střední Evropy, ve které byl a je přirozenou součástí i židovský kulturní a náboženský okruh.
