Skvostem hranického muzea je bezesporu prapor dobrovolného hasičského sboru v Hranicích z konce 19. století. Hasičský sbor byl v Hranicích založen v roce 1874. Zprvu byl veden zcela německy, ačkoliv značná část jeho členů byla národnosti české. Hranický německý sbor se proměnil ve sbor český až v roce 1892 při hlasování o novém vedení, když čeští zástupci získali ve volbě vedoucí pozice.
Hasící technika a nářadí bylo tehdy zastaralé a v žalostném stavu. České vedení se proto snažilo o modernizaci a obnovovalo svůj inventář. V roce 1894 koupilo nové hasičské obleky a myslelo také na hasičský prapor.
Výroba praporu byla objednána v roce 1896 u firmy proslaveného tvůrce praporů Jindřicha Trenkwalda z Prahy. Rozhodlo se, že prapor bude hedvábný a červený. Na jedné straně bude znak města Hranic a na druhé obraz svatého Floriána, patrona hasičů. Florián nakonec na praporu zůstal na druhé straně se ale místo znaku města objevil znak sboru skládající se z hasičského náčiní.
K vysvěcení praporu došlo 10. září roku 1899 při oslavách 25 let trvání hranického hasičského sboru. Městem šel tehdy velký průvod, dekorovali se zasloužilí členové sboru a uskutečnilo se veřejné hasičské cvičení. Prapor stal 210 zlatých a nesl jej praporečník a tehdejší důvěrník sboru Ferdinand Petchner, jeho zástupcem byl Josef Lukeš.
Hranickému muzeu byl prapor slavnostně odevzdán samotným hasičským sborem jako pietní památka v 30. letech 20. století. Součást praporu tvoří i dvě stuhy. První pochází z roku 1899 a je na ní věnování od družek či kmoter praporu, kterými byly Terezie Ballischová manželka tehdejšího velitele sboru Antonína Ballische a Františka Poppová manžela tehdejšího podvelitele sboru Ludvíka Poppa. Druhou stuhu věnoval hasičskému sboru jeho tehdejší velitel Ferdinand Petschner v roce 1914 při upomínce na 40 let trvání hasičského sboru.
