Poháry, ze kterých pila celá Evropa, a které se objevily i na obraze předního nizozemského malíře, mělo také panstvo na hranickém zámku. Dokládají to nálezy z hranického zámku, kde se prováděl před jeho rekonstrukcí archeologický průzkum. Zlomky této takzvané loštické keramiky, která se svým zjevem vymykala tehdejší produkci, jsou uložené ve sbírkách hranického muzea.
Tato krásně ošklivá keramika se vyráběla v Lošticích u Mohelnice, nedaleko Olomouce. Základními typy loštické keramiky jsou loštické hrnce – bezuché, loštické poháry bez oušek a loštické poháry s oušky. Právě štíhlé poháry hnědé barvy s povrchem pokrytým puchýřky jsou významným představitelem této keramiky, která se svým neprosákavým charakterem blíží kamenině.
Začali je vyrábět na přelomu 14. století hrnčíři v Lošticích a technologie jejich výroby byla velkou dobu záhadou. Podle nejnovějších přírodovědných rozborů a experimentů bylo tajemství tohoto materiálu v jílovité hrnčířské hmotě s přísadou jemného grafitu a hlavně v záměrném přidávání granátu – pyropu, tedy českého granátu či almandinu. To vše se dělo za předpokladu dosažení teplot vyšších než 1200°C. Během výpalu se krystalky granátu vytavily a způsobily puchýřky na povrchu. K dosažení tak vysokých teplot byly stavěny pece se čtyřmi vstupními otvory.
Produkce loštických pohárů dosáhla svého vrcholu na konci 15. století, kdy se dostala až do Uher. Z Budína v Uhrách rovněž pochází nálezy loštické keramiky. Výroba těchto pohárů ustala před polovinou 16. století, kdy ji nahradila čím dál oblíbenější habánská keramika, což byla fajáns s bílou glazurou a bohatým dekorem.
