Do sbírek hranického muzea patří unikátní truhla soukenického cechu, kterou je možné si prohlédnout v rámci prohlídky a výstupu na věž Staré radnice.
Truhla soukenického cechu z roku 1825
Truhla byla patrně určena pro uchovávání cechovních písemností. Víko obsahuje jména tehdejších zvolených činovníků cechu. Na víku je také namalován cechovní znak s postřihačskými nůžkami na vlnu uprostřed, soukenickými střelami po stranách a bodlákovou štětkou na vyčesávání vlny nahoře.
Překlad textu vepsané uvnitř truhly zní následovně:
Vpravo: Za prvního pana cechmistra Hořína Johanna, druhého pana cechmistra Šlosárka Antona, třetího pana cechmistra Riedla Valentina, čtvrtého pana cechmistra Gallaše Balthasara.
Uprostřed: Roku Páně 1825 za komisařství pana Ludvíka Mayera.
Vlevo: Za prvního pana beschaumistra Šindlara Filipa, druhého pana beschaumistra Tihláře Johanna, třetího pana beschaumistra Popa Jiřího, cechovního písaře pana Pešla Peregrina.
Historie soukenictví v Hranicích
Soukenické řemeslo kvetlo v Hranicích již v 16. století. Od 18. století byl soukenný obchod na vrcholu svého rozkvětu. V roce 1819 přesáhl počet 400 mistrů, v čele se 4 cechmistry. Vyrobili se svými pomocníky, kterým se říkalo tovaryši, na 149 280 m bílého sukna.
Ve 20. letech 19. století se zvýšila všeobecná výroba sukna zaváděním nových spřádacích strojů na vlnu. Na zakoupení těchto strojů však měli pouze bohatší soukeničtí mistři, ti méně majetní ztráceli práci a dostávali se do bídy. Nemohli totiž konkurovat lacinějšímu suknu, vyráběnému strojovým způsobem.
V 90. letech 19. století vyráběli v Hranicích sukna a flanely ještě soukeníci Ondřej Fusek a Karel Jakubka, flanelové výrobky Klement Stahala, výrobky z ovčí vlny Antonín Ballisch, Jan Kauz měl přádelnu ovčí, Alexandr Hanslian měl barvírnu na Veličce a Anton Geyer prováděl apretaci suken.
Hellerova továrna
Rodina Hellerů založila svou textilní firmu v roce 1841, v roce 1869 byla v Drahotušské ulici vystavěna továrna a také administrativní budova. Továrna vyráběla bílé trvanlivé sukno pro vojsko, pro mnichy a později barevné látky pro mužské a ženské obleky i pro vojenské stejnokroje a civilní oděvy.
Dne 13. prosince 1905 vypukl v Hellerově továrně požár. Veškeré zařízení v tkalcovnách, přádelnách, valše a strojovně bylo zničeno. Zachována zůstala jen přední administrativní a obytná budova. V červnu 1906 továrnu převzal zakladatelův vnuk Richard Heller. Zdokonalil továrnu zakoupením nových strojů pro výrobu moderního sukna.
V roce 1939 byl podnik nacisty vyvlastněn, poté komunisty znárodněn a stal se součástí koncernového podniku Karnola. Provoz byl zastaven v listopadu 1991.
Překlad textu: Vít Kunovský
