Karel Jakeš patřil ke špičce československých horolezců. Narodil se jako jeden z osmi dětí do vesnického stavení ve Stříteži nad Ludinou. Hory ho udivovaly a lákaly již od dětství. Od svých čtrnácti let jezdil po vandrech po celé republice.
Vyučil se truhlářem a později pracoval v elektrárně v Dětmarovicích, kde se seznámil se zapáleným horolezcem Bohuslavem Mrózkem. Aby to měl blíž ke strmým vrcholům, odstěhoval se v roce 1975 do Vysokých Tater. Patřil k nejlepším československým horolezcům a od roku 1980 byl členem reprezentačního družstva.
V roce 1984 se mu podařilo zdolat sedmou nejvyšší horu světa – Dhaulagiri, vysokou 8 167 metrů nad mořem. Členy výpravy však při cestě zpět postihla smutná zpráva, když zjistili, že jejich kolega Jan Šimon zemřel při sestupu.
Snem Karla Jakeše bylo zdolat horu Mount McKinley na Aljašce. To se mu bohužel kvůli úrazu ruky při dopravní nehodě nikdy nepodařilo. Nehoda se stala na Kavkaze v roce 1988, kdy jela početná skupina avií a Jakeš z důvodu nedostatku místa seděl na korbě mezi sudy s horolezeckou výbavou. Do cesty jim však vběhlo zvíře, řidič strhl řízení a vrazil do stromu. Karla Jakeše zavalily sudy a rozdrtily mu ruku.
Ruku se mu podařilo zachránit, ale se svým milovaným horolezectvím musel skončit. Po úrazu se věnoval extrémnímu skialpinismu a šití výstrojí pro turisty. Právě skialpinismus, ve kterém dosáhl špičkové úrovně, se mu však stal osudným. Karel Jakeš tragicky zahynul 12. listopadu 2002 při skialpinistické túře v Belianských Tatrách, zasypala ho lavina. V Tatrách se dodnes na jeho počest každoročně koná Běh na Chatu při Zeleném plese.
