Štefan (István) Petróczy byl plukovník rakousko-uherského letectva, průkopník výroby vrtulníků a zakladatel vojenského i civilního letectví v Maďarsku. Narodil se do rodiny statkáře šlechtického původu, Pavla Petróczyho. Podle zemanské rodiny Petróczyů se od 13. století nazývá část jeho rodné obce – Petrovce.
Štefan navštěvoval nižšší vojenskou reálku v uherském Kismartonu (nyní město Eisenstadt) a poté přešel do Hranic, kde na císařsko-královké Vyšší vojenské reálce pokračoval ve středoškolských studiích. V Hranicích se definitivně rozhodl, že svůj život zasvětí vojenskému řemeslu. Rozhodl se tedy pokračovat ve studiích na Tereziánské vojenské akademii a byl jmenován poručíkem 3. tyrolského císařského pluku horských myslivců.
Štefan byl v roce 1910 přeložen k rakousko-uherskému vojenskému letectvu a absolvoval pilotní výcvik. Krátce poté těžce havaroval při letu. Po svém vyléčení nějaký čas řídil vojenskou leteckou školu ve Vídeňském Novém Městě. Na začátku první světové války působil jako válečný pilot na srbské i ruské frontě. V roce 1917 byl stanoven v hodnosti majora velitelem letecké základny v Fischamedu. Také intenzivně pracoval na vývoji rakouských vrtulníků PKZ-1 a PKZ-2, byl povýšen do hodnosti plukovníka a vyznamenán Řádem Železné koruny.
Štefan Petróczy se významně podílel na vzniku a rozvoji maďarského civilního i vojenského letectví, včetně počátků výroby vrtulníků. Známý je také na Slovensku, kde v červenci roku 1914 zorganizoval v Piešťanech první letecký den na území současné Slovenské republiky. Po druhé světové válce byl jeho majetek konfiskován a Štefan dožil poslední roky svého života v Budapešti ve značné bídě a zapomnění, kde roku 1957 zemřel. Vzpomínkou na něj je pamětní deska, která byla při příležitosti 50. výročí jeho úmrtí připevněna na domě v Budapešti, kde na sklonku života bydlel a také deska na jeho rodném domě.
