Jaroslav Bureš byl prvním ředitelem hospodářské školy v Hranicích, poslancem Moravského zemského sněmu, dlouholetým členem městské rady, učitelem a čestným občanem města Hranic. Jeho celoživotní prací bylo vzdělávání a podpora hospodářů a rolníků, čemuž se věnoval nejen na své škole, ale také mimo ni.
Jaroslav Bureš se narodil 7. června 1864 v Praze do pivovarnické rodiny. Po absolvování obecné školy a gymnázia pokračoval studiem hospodářské akademie v Táboře. Následovaly praxe na velkostatcích, během nichž – v roce 1894 – složil zkoušku učitelské způsobilosti.
Učit začíná v roce 1896 v Místku, o dva roky později ale na popud hranicko-lipnického hospodářského spolku zakládá v Hranicích vlastní zimní hospodářskou školu. Aktivně se podílí na jejím vzniku – objíždí Hranicko, zařizuje stavbu, shání peníze, povozy i stavební materiál.
Po otevření školy se ihned stává jejím ředitelem a jedním z prvních učitelů. Vyučuje s velkým zájmem, věnovat se začíná ale i množství jiných činností k rozvoji okresu. K tomuto účelu sám přebírá vedení hospodářského spolku, který rozděluje na hranický a lipnický. Organizuje naučné přednášky v různých obcích hranického okresu a zapojuje do nich své absolventy, vydává měsíčník Hospodářské zprávy, zřizuje rolnická a dobytkářská družstva, mlékárny, vodovody a kurzy, poskytuje rady a pořádá kulturní akce.
Přichází i řada dalších postů. Je zvolen delegátem českého odboru zemědělské rady moravské, později se stává členem jejího výboru. Výsledkem snahy o zachování českého vlivu v Hranicích je v roce 1903 zvolen do městského zastupitelstva, ve kterém zůstává až do své smrti, a v roce 1907 mu volby přikládají také službu poslance zemského sněmu moravského. Držel i pozice člena výboru Ústředního svazu českých hospodářských společenstev a předsedy odboru Národní jednoty pro severovýchodní Moravu.
Po úmrtí továrníka Antonína Kunze v roce 1910 se stává na jeho přání poručíkem jeho dětí, přebírá také zodpovědnost za jeho závod.
Snad přepracování, snad udržování pracovního tempa nikotinem a kofeinem, snad vyšetřování válečným soudem, který jej za první světové války vnímal jako politicky podezřelého, si ale vybralo svou daň. I když ještě těsně po osamostatnění země v roce 1918 řeční z balkónu radnice a stává se členem místního Národního výboru, 3. listopadu 1918 zažívá v Hustopečích nad Bečvou svůj první záchvat mrtvice. V nemocnici tráví 20 dní, poté se zotavuje doma, i přes ochrnutí na pravou stranu těla. Na jaře jede do sanatoria.
Další záchvat přichází v září roku 1920.
V lůžku strávil Jaroslav Bureš ještě šest týdnů. Umírá 6. listopadu 1920 ve věku 56 let.
Za svou soustavnou činnost si vysloužil už v roce 1913 status čestného občana. Leží tak pochován v čestném hrobě č. 4 na hranickém hřbitově.
