Zacharias Herrmann byl stavitel, politik a v letech 1879 až 1885 poslanec Říšské rady.
Narodil se v Milovanech na Moravě a pocházel z velmi chudé, staré německé rodiny. Vystudoval techniku ve Vídni a v letech 1856 až 1865 pracoval ve státní správě.
Byl profesí inženýrem v Hranicích. Podílel se na výstavbě železnic v domovském regionu a je autorem řady hranických budov.
V roce 1871 vystavěl dvouposchoďový dům čp. 204 a 205 v Drahotušské ulici (dnes Třída Československé armády). Na jaře roku 1872 jej obýval.
V roce 1874 koupil Herrmann dům č. 122 na Masarykově náměstí za 6000 zlatých od Občanské záložny v Hranicích. Dal jednopatrovou budovu strhnout a postavil na jejím místě novou dvoupatrovou budovu, zdobenou kvádrováním, dvěma portrétními medailony mezi okny prvního poschodí aj. Přízemní část budovy s dvorem byly pronajaty c. k. poštovnímu a telegrafnímu úřadu. V prvním a druhém poschodí byly zřízeny byty.
Téhož roku vystavěl také mýtnici, která stávala u mostu přes řeku Bečvu. V roce 1888 vypracoval plán výstavy zaopatřovacích knížecího domu pro chudé měšťany v uličce Na náspech. Nyní Klub seniorů.
Podílel se spolu se staviteli Franzem Andersem, Aloisem Jamborem na výstavbě zeměbraneckých kasáren, které byly postaveny obcí pod areálem vojenských školských ústavů v letech 1889-1890.
Podle návrhu pražských architektů Josefa F. Pokorného a Jana Kříženeckého vystavěl Kunzovu vilu – reprezentační sídlo firmy na výrobu čerpadel a vodovodního zařízení. Stavba byla dokončena v roce 1897.
Angažoval se ve vysoké politice. Působil jako poslanec Říšské rady, kam usedl ve volbách roku 1879 za kurii městskou na Moravě, obvod Hranice, Lipník jako člen staroněmeckého Klubu liberálů.
Zemřel 6. března 1896 ve Vídni.
