František Janík byl významný úředník, první český tajemník města Hranice, první český brněnský úředník, jeho vrchní magistrální ředitel a zastánce české myšlenky celkově.
František Janík se narodil 27. 9. 1874 v Dolních Kounicích u Brna do rodiny zámečníka. Vystudoval tamní utrakvistickou školu, poté pokračoval na gymnázium na Starém Brně a své studium završil na pražské právnické fakultě.
Po škole zahajuje činnost jako advokátní koncipient v Moravském Krumlově, v lednu 1904 je ale povolán do Hranic jako jejich první český tajemník. Společně s Františkem Šromotou zde pracuje na propagaci české myšlenky. V roce 1909 se stává sekretářem Moravského zemského výboru, kde pokračuje v obdobné činnosti, podporuje obecní samosprávy a posílení českého vlivu v poněmčovaných obcích.
Další zásluhou, kterou Hranicím poskytuje, je založení jejich muzea. Zcela první sbírkový předmět získává skrze pomoc chudým z Valašska. Je jím starý dekret, který sám objevil pod krovem půdy, když na ní hledal staré boty určené k opravě a darování. Častá charita se mu vyplácí znovu, když mu jeden z mužů, kterým pomohl, přináší starý kancionál. Zde skutečně získává myšlenku pro vytvoření muzea. Úspěšně se obrací na veřejnost s žádostí o historické předměty, získané artefakty poté dává zkoumat, zřizuje kroužek zájemců a získává místnost pro vystavování v dnešní základní umělecké škole.
V roce 1918 odchází do Brna, je totiž opět povolán, tentokrát jako jeho první český úředník. Provádí spolu s poradním sborem převedení německé administrativy na českou, později se stává vrchním magistrálním ředitelem města. Zastával také funkci finančního referenta Ústředí moravskoslezských obcí, měst a okresů.
Za druhé světové války byl dva měsíce vězněn v Kounicových kolejích, naštěstí ale došlo k jeho propuštění pro nedostatek důkazů. Oporou mu byla manželka Marie Janíková, rozená Vytopilová, operní pěvkyně a profesorka zpěvu.
V rodných Dolních Kounicích spoluzaložil Sokola a Matici dolnokounickou. Obec mu později za zásluhy uděluje statut čestného občana.
