Jan Sebastian Stáhala byl průkopník moderního včelařství a římskokatolický farář. Narodil se v Hranicích do rodiny soukeníka Matouše Stáhaly a jeho ženy Františky.
V roce 1836 byl Jan vysvěcen na kněze a působil jako kooperátor v Dřevohosticích, Těšeticích, Bohušovicích a Olšanech. Působil také jako vychovatel dětí hraběte St. – Genois ve Vídni. V roce 1856 se stal farářem v Bohuňovicích a v roce 1860 v Dolanech, kde působil jako farář až do své smrti.
Proslul jako včelař a zakladatel plemenného chovu včel. Pěstoval medonosné rostliny, aby zajistil kvalitní výživu včel a zdokonaloval stavby úlů. V Dolanech se staral o více jak sto úlů a založil chov včel kyperských, které se vyznačují vysokou snůškou medu. Experimentoval také s chovem bource morušového. Své poznatky publikoval v řadě domácích i zahraničních odborných časopisech, a to i ve Velké Británii a USA. Jeho práce mají dodnes významnou hodnotu.
Jan Sebastian Stáhala zemřel v roce 1884 v Dolanech. Vzpomínkou na něj je pamětní deska od sochaře Karla Lenharta, umístěná na průčelí farní budovy kde působil.
