Ottomar von Volkmer byl plukovník císařsko-královského dělostřelectva a význačný rakouský chemik, fyzik, fotograf a vynálezce. Absolvoval dělostřeleckou akademii v Olomouci a poté přešel do Hranic, kde byl jmenován podporučíkem polního dělostřeleckého pluku.
Po praxi u útvaru se do Hranic vrátil a absolvoval vyšší dělostřelecký kurz. Byl povýšen na nadporučíka a vyslán na vídeňskou univerzitu ke studiu chemie u špičkového odborníka Josefa Redtenbachera. Během prusko-rakouské války byl Ottomar z univerzitní stáže odvolán.
Ve funkci velitele dělostřelecké baterie se účastnil severního tažení a v bitvě u Hradce Králové jeho baterie hrdinně odolávala pruské křížové palbě, a to i poté, co jí došla munice. Volkmer byl jedním z přeživších příslušníků baterie, upadl však do zajetí. Po propuštění byl za hrdinství dekorován Záslužným křížem. Poté pokračoval v univerzitní stáži a byl stanoven učitelem chemie na škole ve Vídni. V roce 1872 byl povýšen na kapitána dělostřelectva.
V roce 1875 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa I. a ustanoven zástupcem ředitele Vojenského geografického institutu. Později byl povýšen na podplukovníka. Věnoval se také rozsáhlé vědecké publikační činnosti týkající se kartografie, elektrotechniky, fotografické teorie, fotografických technik a zajímavých informací o pokroku vědy a techniky v evropských zemích.
Za svůj přínos k rozvoji vědy a umění byl v roce 1885 oceněn Zlatou medailí. Volkmer odešel z činné služby, aby se mohl naplno věnovat vědecké práci. Stal se prezidentem vídeňské fotografické společnosti a tuto funkci zastával od roku 1885 až do své smrti. Stal se také ředitelem císařsko-královské soudní a státní tiskárny a za svého působení ji zmodernizoval a zefektivnil nahrazením parních pohonů elektrickými a oddělením tiskárenského a edičního oddělení. V roce 1898 byl povýšen na plukovníka. Ottomar von Volkmer zemřel v roce 1901 ve Vídni a jeho přínos je dodnes vysoce hodnocen v řadě oborů.
