Antonín Marek Machourek byl světově proslulý malíř a člen pařížského Salonu Indépendans. Jeho otec padl na začátku první světové války a jeho matce bylo nabídnuto zaměstnání v tehdejší císařsko-královské Vyšší vojenské reálce v Hranicích. Antonín byl velice nadaný, čehož si všimli učitelé měšťanské školy a doporučili mu studium na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Antonín dal na jejich rady a studoval zde grafiku a soukromě také figurální kresbu a malbu. Již během studií se podílel na návrzích československých známek a výstavních plakátů. V roce 1937 se zúčastnil studijní cesty po Balkánu, Řecku a Itálii a byl přijat do figurální školy Maxe Švabinského na Akademii výtvarného umění. Antonín během studia nakreslil množství knižních obálek, ilustroval několik knih, ale nejvíce ze všeho se věnoval malbě.
Se svými přáteli v Praze pořádal také výstavy. Mezi jeho vystavenými obrazy byly i malby s tématikou Hranicka, jako Kostelíček nebo náves v Černotíně. Na podzim roku 1945 dokončil studia a obdržel stipendium francouzské vlády ke studiu na Vysoké škole výtvarných umění v Paříži. Tam vznikly jeho první mozaikové obrazy z přírodních kamenů. Každoročně se také účastnil výstav Salonu Indépendans (Nezávislých) a později byl přijat za člena tohoto sdružení.
Antonín se proslavil zejména monumentální mozaikou Poslední večeře Páně jídelny kláštera řádu Panny Marie Milosrdné ve španělském klášteře Poio. Mozaika vzbudila takový obdiv, že vedení kláštera zrušilo klauzuru a umožňuje, aby ji mohli shlédnout i poutníci do Santiaga de Compostela. Antonín Machourek trpěl nádorovým onemocněním a zemřel v roce 1991 v Paříži. Ve Španělsku je dodnes uctíván jako el gran pintor checo – velký český malíř.
