Jakob Julius David byl rakouský novinář a spisovatel židovského původu. Narodil se pravděpodobně v domě na hranickém náměstí. Byl synem Jonase Davida, který pracoval jako výběrčí městského mýta a trafikant. Když bylo Jakobovi sedm let, zemřel jeho otec na choleru a jeho matka se ho rozhodla opustit a přenechat jeho výchovu svým příbuzným ve Starém Jičíně a okolí.
Jakob měl obtíže při zvládání středoškolské výuky z důvodu špatného zdravotního stavu a častého střídání míst, kde žil. Postupně navštěvoval gymnázia v Těšíně, Kroměříži a Opavě. V roce 1873 těžce onemocněl na tyfus, následkem čehož měl poškozený sluch a byl silně nedoslýchavý, krátkozraký a také trpěl prudkými bolestmi hlavy, které mu ztrpčovaly život. Dokončit studia doktorátem z filosofie se mu podařilo až roku 1889.
Jakob pracoval jako vychovatel, později jako redaktor a novinář několika vídeňských novin i časopisů a spisovatel. Byl autorem básní, románů, povídek i dramat. Jeho styl psaní byl velmi osobitý, a i přes to, že patřil k méně známým rakouským autorům, jeho příběhy jsou v posledních letech často vydávány. Podstatná část jeho tvorby se vztahuje ke Střední Moravě, kterou pokládal za svou domovinu.
Ve své tvorbě zachycoval období židovské asimilace v habsburské monarchii v letech 1882 až 1900. Složitost asimilace židovského intelektuála zobrazil v románu Am Wege sternem z roku 1894, v českém znění Smrt na cestě. Často byl vydáván také soubor moravských příběhů Die Hanna z roku 1904. Tato povídka je povážována za jeho nejlepší životní dílo a vyšla pod názvem Hanačka poprvé již v roce 1913.
Jakob Julius David zemřel v roce 1906 ve Vídni. Jakob podlehl karcinomu plic a zemřel ve věku čtyřiceti sedmi let. Je pochován v čestném hrobě na Ústředním hřbitově ve Vídni.
