Plukovník Václav Bednář žil v Hranicích a zabýval se hlavně historií vojenství a židovství v Hranicích. Díky jeho bádání vzniklo množství článků a několik knih, které obohatily a doplnily zajímavé historické skutečnosti týkající se Hranic.
Václav Bednář se narodil 30. června v roce 1938 v Třebíči. Jeho tatínek Václav Bednář pocházel z chudobné rodiny invalidy první světové války. Vyučil se malířem pokojů ve Vídni. Maminka Anna byla dcerou mlynáře a starosty obce Okříšky u Třebíče.
Po skončení základní školy se Václav Bednář se dvěma kamarády přihlásil do Školy důstojnického dorostu, což bylo vojenské gymnázium v Kremnici na středním Slovensku. V roce 1956 tam odmaturoval. Pokračoval ve vojenském vzdělání na Učilišti protivzdušné obrany v Košicích, které dokončil v roce 1959 a stal se poručíkem Československé armády. V roce 1960 se oženil s Dalmou Vinczeovou, se kterou se seznámil ještě při studiu na vojenské škole v Košicích.
Jeho celoživotním koníčkem byla historie. Od roku 1965 úspěšně dálkově studoval Fakultu společenských věd Vojenské akademie v Bratislavě. V roce 1969 měl nastoupit do závěrečného interního ročníku. Ale shodou okolností byl ve stejný den vyhozen z armády. Přišlo na něj udání o protisovětských postojích k údajné „internacionální pomoci Československu“ 21. srpna 1968. Na dvacet let se stal dělníkem ve Východoslovenských železárnách v Košicích. Po pádu komunistické diktatury byl v roce 1990 rehabilitován, znovu přijat do armády a postupně povýšen až do hodnosti plukovníka. Po odchodu do penze pracoval jako laborant u firmy Skanska v Hranicích.
Od roku 1993, kdy se přistěhoval do Hranic, se věnoval bohaté historii místní posádky. V Hranicích do vzniku Československa v roce 1918 sídlily rakousko-uherské vojenské školy a od roku 1920 Československá vojenská akademie. Vojenskými ústavy prošla řada významných osobností dvacátého století.
V Hranicích měl Václav Bednář díky vstřícnosti funkcionářů místního Městského úřadu i redakce Hranického týdne možnost výsledky svého amatérského bádání zveřejňovat. Publikoval do různých periodik, sborníků, například do sborníku Státního okresního archivu Přerov a dalších. Ve svých článcích se věnoval historii vojenských ústavů a Československé vojenské akademie v Hranicích a osobnostem spojených s jejich historií, například pobytem Edith Steinové v Hranicích v roce 1915. Zabýval se také osudy hranických Židů po druhé světové válce.
Pořádal přednášky na různá historická témata, především o historii vojenských, výchovných a vzdělávacích ústavů v Hranicích. Jako spoluautor se podílel na knihách vztahujících se k historii Hranic. V letech 2004 až 2010 vyšly knihy Kronikáři města Hranic, Hranice – c. k. rakousko-uherské vojenské ústavy, Hřbitovy v Hranicích a Drahotuších, Židé na Hranicku, Osudové osmičky 20. století v Hranicích a Orel, lev, svastika a hvězda, ve které se věnoval historii bývalých vojenských škol v Hranicích a kniha Hranické mauzoleum obětí první světové války, která pojednává o Mauzoleu na hranickém Městském hřbitově, v němž našlo místo posledního odpočinku jeden a půl tisíce obětí první světové války.
Václav Bednář byl jedním z prvních laureátů Ceny města Hranic (2005). Pro lidi, kteří jej znali osobně, byl také oblíbeným společníkem a vypravěčem poutavých historek.
Zemřel 6. listopadu 2023 ve věku 85 let.
Foto: mesto-hranice.cz
