Karel Chotek byl přerovský krajský hejtman a nejvyšší pražský purkrabí. Byl synem pražského purkrabí Jana Rudolfa hraběte Chotka, rytíře řádu Zlatého rouna a jeho manželky Marie Sidonie hraběnky Clary-Aldringen.
Karel absolvoval právnická studia a vstoupil do státních služeb. Již ve svých dvaceti dvou letech zastával funkci krajského hejtmana přerovského kraje se sídlem v Hranicích. V této funkci působil s přestávkami téměř deset let a obyvateli Hranic byl velmi oblíben. Zasloužil se o modernizaci města, byl průkopníkem kanalizace a inicioval veřejné noční osvětlení. Poprvé se lampy naplněné řepkovým olejem rozsvítily 1. března roku 1814, a to u zámku, náměstí a fary.
Karel Chotek se zaměřil také na úpravy lázeňského parku v Teplicích nad Bečvou a v roce 1815 nechal u hranické propasti zřídit schodiště o 260 stupních, po němž bylo možné sestoupit až dolů k jezírku. Z města Hranic byl odvolán na závěr napoleonských válek. Zúčastnil se italského tažení a pokračoval v kariéře úředníka. Působil na mnoha místech, zasloužil se také o rozvoj přístavu u Istrie. Projevoval hluboké sociální cítění a v Tyrolsku nechal vybudovat ústav pro chudé a spořitelnu.
V letech 1826 až 1843 působil ve funkci nejvyššího pražského purkrabí a předsedy místodržitelské rady Českého království. Věnoval se rozvoji v České republice, po příchodu do Prahy se ujal agend výstavby druhého pražského mostu, řetězového mostu císaře Františka I. Dále se postaral o propojení Prahy s Vídní a okolím moderními kamennými silnicemi. Nechal zrenovovat Staroměstskou radnici a zasloužil se o zřízení pražských parků, z nichž jeden nese jeho jméno.
S jeho působením je také spojena výstavba koňské dráhy z Českých Budějovic do Lince, vznik ovocnářských škol, oprava Karlštejna nebo budování sociálních ústavů. Jeho celoživotní zásluhy byly oceněny velkokřížem Leopoldova řádu a řádem Zlatého rouna. Karel Chotek zemřel v roce 1868 ve Vídni.
