Daniel Vetter, též Strejc, byl konsenior, tedy zástupce seniora jednoty bratrské a autor cestopisu Islandia z roku 1638. Byl pátým synem Jiřího Strejce, správce bratrského sboru v Hranicích a spisovatele a překladatele žalmů pro Kralickou bibli.
Daniel Vetter studoval v Herbornu, kde se seznámil s Janem Amosem Komenským. Studia zakončil maturitní zkouškou na luteránském gymnáziu v přístavním městě Brémy, kde byl jeho spolužákem Jan Salmon – Podhorský, rodák z Podhoří u Hranic. Roku 1613 nastoupil Daniel Vetter společně s Janem Salmonem na obchodní loď mířící na ostrov Island. Jako první Češi zde zakotvili na západním pobřeží ostrova. Mladí cestovatelé projeli téměř celý ostrov a během jejich měsíčního putování se zúčastnili také zasedání Althingu, nejstaršího parlamentu v Evropě.
Daniel Vetter se poté vrátil na Moravu, kde žil do roku 1618. Pak se rozhodl odejít studovat teologii na nejstarší německou univerzitu v Heidelbergu a vstoupil do služeb českého „zimního krále“ Fridricha Falckého. Stal se učitelem češtiny jeho nejstaršího syna a v roce 1638 vydal v českém a polském jazyce cestopis Islandia, který je dosud velmi ceněným zdrojem informací o životě a zvyklostech obyvatel ostrova před čtyřmi stoletími.
Poslední roky Daniela Vettera byly velice dramatické. Jeho milovaná manželka umřela na tuberkulózu a později roku 1656 byl nucen z náboženských důvodů společně s rodinou prchnout do tehdy slezského, dnes polského města Brzeg. Zde prožívali několik beznadějných měsíců, dokud mu nepomohl Jan Amos Komenský, který ho doporučil do funkce konseniora jednoty bratrské. Přesné úmrtí Daniela Vettera není známo, zemřel asi roku 1669 v Brzegu.
