Leopold svobodný pán von Hauer

rakousko-uherský vojevůdce ( * 1854, Budapešť    † 1933, Budapešť)

Leopold svobodný pán von Hauer byl význačný rakousko-uherský vojevůdce první světové války. Pocházel z baronské rodiny. Většina jeho mužských předků se vyznamenala ve vojenských službách, a tak Leopold pokračoval ve vojenské  tradici rodu. Již v deseti letech nastoupil do kadetního institutu v Marburgu (slovinský Maribor), poté pokračoval ve studiích na Tereziánské vojenské akademii a v pouhých osmnácti letech se stal poručíkem husarského pluku. Leopold absolvoval také roční brigádní jezdeckou školu.

V letech 1875 až 1878 byl vychovatelem arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského, budoucího rakousko-uherského polního maršála a velmistra Řádu německých rytířů. Leopold mu pomáhal se studiem na Tereziánské vojenské akademii. V letech 1892 až 1894 zastával Hauer funkci hlavního komorníka arcivévodkyně Štěpánky Belgické. Zde neunikl pozornosti samotného císaře, ten si ho velice oblíbil.

Leopold získal hodnost majora a roku 1896 se ujal velení v Jízdní kadetní škole v Hranicích. V té době probíhaly rozsáhlé reformy rakousko-uherského vojenského školství, jejichž cílem bylo jasně zařadit vojenské reálné i kadetní školy do středoškolského systému monarchie. Hauer jízdní kadetní školu přeměnil v modelový příklad školního internátního ústavu, kam se sjížděli autoři samotné reformy i zahraniční pozorovatelé.V roce 1897 byl Leopold povýšen na podplukovníka a o rok později byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem a několika zahraničními řády, a to švédským Velitelským křížem Wasova řádu a perským řádem Slunce a Lva.

V roce 1900 odešel z Hranic, stal se velitelem husarského pluku a byl povýšen na plukovníka. Do první světové války nastoupil v srpnu roku 1914 jako velitel 9. divize a generálmajor na ruské frontě. Jeho poslední vítězná bitva byla v dubnu roku 1917 u Tobolska. Po rozpadu Rakousko-Uherska se stal občanem Maďarska, kde žil až do své smrti. Leopold zemřel v roce 1933 v Budapešti. Hauer patří se svými vojenskými řády a medailemi k nejpočetněji ověnčeným velitelům rakousko-uherských vojenských škol, sídlících v Hranicích v letech 1856 až 1918.