Otakar Zahálka byl příslušník československých legií v Rusku, brigádní generál Československé armády a účastník protinacistického odboje. Jeho otec František byl nájemce velkostatku Brajnerov v Těšenově. Jeho matka Aloisie zemřela velmi brzy, když bylo Otakarovi pouhých šestnáct let.
Do začátku první světové války působil Otakar jako učitel na několika obecných školách na česko-moravském pomezí. Poté se rozhodl studovat dálkově pražskou konzervatoř, ale studia nedokončil, jelikož byl mobilizován a povolán jako jednoroční dobrovolník k zeměbraneckému pluku v Čáslavi. Tam absolvoval pěchotní školu důstojníků v záloze. V roce 1915 byl v hodnosti kadeta poslán na frontu do Karpat, kde po několika dnech padl do ruského zajetí. V roce 1916 vstoupil do československých legií a nastoupil důstojnický kurz.
Roku 1920 se Otakar vrátil do vlasti v hodnosti kapitána ruských legií a započal studia na válečné škole. Také pátral po své manželce a dvouletém synovi, které musel na čas opustit. Bohužel se dozvěděl, že jeho manželka zemřela, a tak se vypravil do rozvráceného Ruska a v dubnu roku 1921 se vrátil se svým synem Jiřím. Po dokončení válečné školy pokračoval ve službě v armádě. Otakar se znovu oženil a s novou ženou Jelenou měl dvě dcery.
V roce 1934 přišel Otakar spolu s rodinou do Hranic a převzal velení na Československé vojenské akademii, kde byl povýšen na brigádního generála. Velitelem zůstal až do rozpuštění školy nacisty v květnu roku 1939. Otakar působil na akademii pět let a byl pro frekventanty akademie vzorem a inspirací. Snahou Otakara během jeho působení na akademii bylo doplnit důstojnický sbor československé armády nezbytným počtem mladých poručíků s rysy vlastenectví, kteří budou připraveni bránit svou vlast.
Po okupaci Čech a Moravy se Zahálka připojil do protinacistického odboje a v dubnu roku 1939 inicioval ve Velké u Hranic setkání s pěticí přátel, o kterých věděl, že nebudou váhat se vstupem do tajné Obrany národa. Kromě Zahálky se jednalo o jeho pobočníka Rudolfa Řípu, Václava Pukla, Huberta Pavézku, Alfréda Urbana a Jana Čecha. Byla to jedna z nejaktivnějších organizací, ale také jedna z nejkrutěji potrestaných organizací nacisty. Ze členů organizace přežil hitlerovskou okupaci pouze Alfréd Urban.
Zahálka se po likvidaci vojenské akademie odstěhoval s rodinou do Prahy a připravoval se na odchod do emigrace. Ujal se však velení Obrany národa, a tak odjel s rodinou do Zlína. V květnu roku 1942 byl však zatčen a 21. června 1942 byl v brněnských Kounicových kolejích popraven výstřely popravčí čety. Válku nepřežil ani jeho první syn Jiří, který se stal obětí spojeneckého bombardování roku 1944 v rakouském městě Graz.
