Józef Haller de Hallenburg byl polský generál a ministr polské vlády v londýnském exilu. Narodil se jako třetí dítě do rodiny šlechtice a majitele statku Henryho Hallera de Hallenburga. Prapředkem tohoto rodu byl knihkupec Jan Haller, zakladatel polského knihtisku a majitel prvního polského nakladatelství v Krakově.
Po rozdělení Polska se Józefovi předkové zúčastnili několika protiruských povstání a poté museli uprchnout do rakouského Haliče. Jósef spolu se sedmi sourozenci vyrůstal v hluboce věřící rodině, která se roku 1882 přestěhovala do Lembergu (Lvova). Zde Jósef započal středoškolská studia na zdejším německém gymnáziu. Pokračoval v nich na vojenských internátních školách. V letech 1889 až 1892 studoval Vyšší vojenskou reálku v Hranicích. Z Hranic pak odešel do Vídně na katedru dělostřelectva Technické vojenské akademie a stal se podporučíkem dělostřelectva 2. třídy.
Do roku 1910 sloužil Józef u císařsko-královského dělostřeleckého pluku číslo 11 ve Lvově a Stanislavi. V hodnosti kapitána byl velitelem školy jednoročních dobrovolníků dělostřelectva a prosadil zavedení polštiny jako vyučovacího jazyka. Škola dosáhla díky němu vynikajícího hodnocení, což bylo doceněno udělením vojenské medaile za zásluhy Signum Laudis. V roce 1910 se rozhodl odejít do zálohy a věnoval se prospěšné činnosti. Józef byl jmenován inspektorem farmářské asociace a pořádal odborné, chovatelské i agronomické kurzy pro zemědelce.
Během první světové války bojoval na ruské frontě v polských legiích na straně Centrální mocnosti. Jelikož však nesouhlasil s uzavřením Brest-litevského míru, přešel s podřízenými polskými jednotkami frontu a spojil se s jednotkou Poláků v Rusku. Jako generál velel samostatnému II. polskému sboru na Ukrajině, po napadení německými vojsky a celodenní bitvě byl nakonec nucen kapitulovat. Unikl zajetí a odjel do Francie, kde se ujal velení tak zvané Modré armády. V letech 1923 až 1926 se stal Haller generálním inspektorem polského dělostřelectva, v roce 1926 byl z armády propuštěn.
Haller se poté připojil k politické opozici ve vedení sociálně-demokratické strany a po zářijové porážce roku 1939 emigroval do Francie. Zde zastával funkci ministra osvěty ve vládě Wladyslawa Sikorského v emigraci. Józef Haller je pokládán za zakladatele polské armády. Zemřel v roce 1960 v Londýně a roku 1993 byl převezen do vlasti a pietně uložen v kryptě kostela sv. Anežky v Krakově.
