Bedřich Homola byl ruský legionář, československý divizní generál a velitel Obrany národa. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Praze a po vykonání maturitní zkoušky pracoval jako stavební asistent. V letech 1908 až 1909 absolvoval vojenskou prezenční službu při níž úspěšně dokončil školu důstojníků pěchoty v záloze. Poté pracoval jako zaměstnanec stavebních firem a stal se také úředníkem pražského magistrátu.
Bedřich byl v roce 1914 mobilizován a jako velitel čety povolán na frontu do Haliče. V září roku 1914 byl na frontě zraněn, po vyléčení byl v březnu roku 1915 v hodnosti poručíka opět poslán na ruskou frontu, kde byl opět zraněn a upadl do ruského zajetí. V lednu roku 1916 se přihlásil do československých legií. Stal se zde velitelem náhradní roty, velitelem poddůstojnické školy, členem plukovního výboru, velitelem štábního vlaku a inspektorem divizních poddůstojnických kurzů.
Bedřich se do vlasti vrátil v roce 1920 a vystudoval Válečnou školu v Praze jako nejlepší absolvent. Den po úspěšném ukončení školy byl v hodnosti podplukovníka generálního štábu ustanoven zástupcem velitele Československé vojenské akademie v Hranicích. Do akademii nastoupil v době, kdy podmínky nebyly úplně ideální. V akademii sloužil pouze rok, i přesto se stihl podílet na zlepšení kvality stravy v jídelnách, zlepšení ubytovacích podmínek, zlepšení tepelného režimu v zimním období a také urychlil dokončení elektrizace kasáren.
Napětí v akademii vyvrcholilo sebevraždou tří studentů, francouzské vedení bylo nahrazeno zkušeným pedagogem a i Homola byl přemístěn. Díky jeho výjimečným odborným přednostem stoupal po kariérním žebříčku a zapsal se do novodobých dějin českého národa. Poprvé v březnu roku 1939, kdy z fuknce velitele na pokyn československé vlády vyhlásil na středním Slovensku výjimečný stav a podruhé po návratu do Prahy, kde se podílel na činnosti ilegální odbojové organizace Obrana národa. Tu pod pseudonymem Ataman řídil od jara 1940 až do prosince 1941, kdy byl zatčen.
Bedřich Homola byl po zatčení vystavován brutálnímu mučení při výsleších a byl odsouzen k trestu smrti popravou v Berlíně – Plözensee. Popraven byl v roce 1943 a po porážce nacismu byl povýšen na armádního generála in memoriam. Právem je považován za jednoho z nejstatečnějších bojovníků proti nacismu mezi československými generály.
