Karel Klapálek byl ruský legionář, hrdina od Tobruku a československý generál. Narodil se do rodiny železničáře a měl čtyři sourozence. Jeho otec bohužel zemřel, když bylo Karlovi pouhých osm let. Rodina trpěla velkou bídou, i přes to se ovdovělá matka snažila svým dětem zajistit vzdělání.
Karel navštěvoval pražské gymnázium a po vykonání maturitní zkoušky nastoupil jako účetní v továrně na výrobu čerpadel. V roce 1915 byl mobilizován a odeslán na ruskou frontu jako jednoroční dobrovolník. Po měsíci na frontě upadl do zajetí a jako jeden z prvních zajatců vstoupil do České družiny, což byla jednotka, bojující po boku ruské armády proti centrálním mocnostem ještě před vznikem československých legií. V roce 1917 byl povýšen do hodnosti praporčíka. Nedlouho poté vážně onemocněl tuberkulózou.
Do vlasti se Karel vrátil v roce 1920 v hodnosti kapitána ruských legií. Jakmile se jeho zdravotní stav zlepšil nastoupil činnou službu a vystřídal řadu posádek v Čechách, na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině, kde se v Užhorodě seznámil se svou budoucí manželkou. Roku 1932 byl v hodnosti majora pěchoty přemístěn do Československé vojenské akademie v Hranicích, kde vyučoval taktiku a o rok později byl povýšen na podplukovníka a převzal velení praporu vojenských akademiků. Byl blízkým přítelem a nejbližsím spolupracovníkem velitele akademie, generála Otakara Zahálky.
V listopadu roku 1937 byl přeložen na pozici zástupce velitele pluku do Českých Budějovic, kde se po okupaci nacisty ujal řízení ilegální Obrany národa. V květnu roku 1940 uprchl před zatčením do zahraničí a velel východnímu československému praporu při obraně Tobruku. Poté odešel do Anglie, kde působil jako zástupce velitele Československé samostatné obranné brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce ve Svazu sovětských socialistických republik a zúčastnil se karpatsko-dukelské operace. V dubnu roku 1945 byl jmenován velitelem 1. československého armádního sboru. Během bojů byl celkem dvakrát zraněn.
V roce 1946 byl povýšen na armádního generála. Roku 1948 se společne s armádním generálem Ludvíkem Svobodou zúčastnil ustanovení tak zvaného Ústředního akčního výboru Národní fronty, čímž podpořil komunistický puč. Roku 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale snažil se zabránit vylučování vojáků západního odboje z řad armád. Karel Klapálek byl v roce 1952 zatčen a v listopadu roku 1954 odsouzen na šest let vězení a ke ztrátě majetku. Z vězení byl propuštěn v roce 1956. Roku 1968 obdržel Zlatou hvězdu hrdiny Československé socialistické republiky a vydal knihu pamětí Ozvěny bojů. Karel Klapálek zemřel v roce 1984 v Praze.
