Franciszek Kleeberg byl brigádní generál polské armády a legendární hrdina německo-polské války roku 1939. Byl synem Emiliana Kleeberga, důstojníka jezdectva rakousko-uherské armády. Studoval Vyšší vojenskou reálku v Hranicích a poté pokračoval ve studiích na Vojensko-technické akademii v Mödlingu.
Franciszek se stal poručíkem císařsko-královského dělostřelectva a i nadále se vzdělával a postupně šplhal po kariérním žebříčku. V roce 1915 vstoupil do polských legií, které bojovaly po boku centrálních mocností proti ruské carské armádě. Roku 1918 však požádal o změnu rakouského občanství na polské a z trestu byl přeložen k rakousko-uherské armádě. Do polské armády byl přijat v prosinci roku 1918 v hodnosti plukovníka generálního štábu. V meziválečném období studoval na francouzských vojenských školách pěchoty a dělostřelectva. V roce 1928 byl povýšen na brigádního generála.
Franciszek Kleeberg byl velitelem Samostatné operační skupiny zvané Polesí se sídlem ve městě Wlodawa ve východním Polsku. Dle dohody o rozdělení Polska mezi Stalinem a Hitlerem mělo být toto území obsazeno sovětskou armádou. K válečným akcím tedy došlo až po sovětské intervenci 17. září roku 1939. Hlavní boje se odehrály 29. až 30. září a jednotky generála Kleeberga odrazily nápor Rudé armády a zahájily protiofenzivu. Na pomoc sovětské armádě přišla nacistická vojska, i s nimi však Kleeberg svedl úspěšnou bitvu. Kapituloval až 6. října 1939 po vyčerpání munice a zásob potravin.
Franciszek Kleeberg byl uvězněn v zajateckém táboře Königstein u Drážďan a dne 5. května roku 1941 zemřel v důsledku selhání srdce ve vojenské nemocnici Weisser Hirsch. Historikové z Polska ho dodnes uctívají jako generála, který v zářijové válce 1939 neutrpěl v bojích porážku od sovětské ani od nacistické armády.
