Alexander Korda byl zástupce velitele Československé vojenské akademie v Hranicích a účastník protinacistického a protikomunistického odboje. Byl synem železničního úředníka Eugena Kordy a jeho manželky.
Alexander studoval Vyšší strojnickou školu v Košicích, nastoupil vojenskou prezenční službu v Ružomberoku a v letech 1929 až 1931 absolvoval Československou vojenskou akademii v Hranicích. Do roku 1939 sloužil jako voják z povolání v různých posádkách předmnichovského Československa. Po vzniku Slovenské republiky v březnu roku 1939, byl převelen ke slovenské armádě a povýšen na kapitána.
Jelikož nepodlehl dobovému antisemitismu a perzekuovaným pomáhal, byl brzy od pracovního oddílu přeložen k bežnému útvaru. Po přepadení Sovětského svazu nacisty byl nasazen na východní frontu, což velmi výrazně ovlivnilo jeho politické názory a chování v dalších letech. Stal se odpůrcem nacistické rasové ideologie. Po návratu na Slovensko se aktivně zapojil do odbojové činnosti. Patřil k zakládajícím členům skupiny Victoire, tehdy jediné vojenské organizace na Slovensku, připravující protivládní povstání armády.
Alexander také úzce spolupracoval například s Jánem Golianem a dalšími vojenskými organizátory Slovenského povstání. V roce 1944 byl při obranných bojích vážně zraněn a padl do německého zajetí. Ze zajetí se vrátil v květnu roku 1945 s podlomeným zdravím. Za odboj proti nacistům byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Řádem Slovenského národního povstání 1. třídy a Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem.
V roce 1945 nastoupil na funkci zástupce velitele Československé vojenské akademie v Hranicích a byl povýšen na plukovníka. Také se postavil do čela demokraticky smýšlejících velitelů a akademiků a společně odmítali podřizování armády politickým cílům Komunistické strany Československa. V Hranicích založil tak zvanou Československou společnost, která měla umožnit pravdivé poznání slovenských poměrů a zkvalitnit vztahy Čech a Slováků. Roku 1948 byl odvolán z Hranic, i přesto zůstal v kontaktu s přáteli a ujal se velení ilegální organizace, která navázala kontakty s občanskými protikomunistickými skupinami a organizovala odchody ohrožených vlastenců do emigrace a podávala zprávy představitelů protikomunistického exilu.
V květnu roku 1949 byla činnost skupiny prozrazena a Korda byl spolu s dalšími členy zatčen a podroben brutálním výslechům. Byl odsouzen k těžkému žaláři na doživotí. Aby toho nebylo málo, roku 1950 byl převezen k dalším výslechům do Prahy a podroben nelidskému mučení, z jehož následků se už nikdy plně nezotavil. Alexander Korda zemřel v roce 1958 ve věku 51 let ve vězeňské nemocnici v Brně. Pronásledována byla také jeho rodina a všichni dospělí příslušníci byli zatčení, mnozí odsouzení k dlouholetým trestům. Alexander Korda by povýšen do hodnosti generálního majora in memoriam v roce 1990.
