Jaromír Pukl byl pedagog a odbojář za druhé světové války.
Narodil se v roce 1899 v Mysločovicích na Zlínsku. Byl druhé dítě učitele Alexandra Pukla a Aloisie Puklové, rozené Kleislové. Po vystudování učitelského ústavu v Kroměříži se zúčastnil první světové války, a to na straně Rakousko-Uherska. Zažil boje na ruské a italské frontě, po skončení války přestoupil do armády československé, ve které sloužil do roku 1919.
Následoval návrat k učitelství. Jako pedagog působil v řadě měst: Hulíně, Karolinově, Zdounkách, Hnojníku, Třinci a od roku 1935 na dívčí škole v Hranicích, kde také bydlel.
Do protinacistického odboje vstoupil hned po okupaci v roce 1939. Účastnil se aktivit místní buňky organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, po zatčení jeho bratra Václava v roce 1940 také převzal místo okresního velitele v organizaci Obrana národa. Byl ve spojení s vedením v Praze (básník Jaroslav Kvapil) a Brně (prof. Dr. Josef Grňa), spolupráci také navázal s parašutisty výsadku Clay-Eva jako zpravodajský vedoucí pro okres Hranice. Díky tomuto kontaktu se mu mimo jiné povedlo zachovat komunikaci odbojářů z Prahy se zahraničím po uzavření hranic se Slovenskem.
Jaromír Pukl byl zatčen gestapem s manželkou i dcerami v roce 1944. Vedlo k tomu vyzrazení výsadku Embassy a pochybení jednoho z parašutistů, který přechovával seznam záchytných adres. Pukl byl vězněn nejdříve v Přerově, následně v brněnských Kounicových kolejích a nakonec v koncentračním táboru Mauthausen, kde 10. 4. 1945 zemřel.
Památkou na Jaromíra Pukla jsou pamětní desky na Gymnáziu v Holešově, sokolovně v Hranicích a budově bývalé Zemské školní rady na Moravském náměstí v Brně.
